Legitimita v číslech

Legitimita v číslech

V následujícím grafu můžeme vidět, jak by počty hlasů jednotlivých zemí vypadaly, kdyby byl zachován princip rovnosti státu či rovnosti obyvatele a porovnat s realitou.

Férovost
Pokud by měla být zachována rovnost občana, pak by v Radě měla mít země tolik hlasů, kolik by proporcionálně odpovídalo počtu obyvatel v zemi na celkový počet obyvatel EU.
Obyvatelé si ve volbách nejdříve zvolí svou vládu a ta pak hlasuje v rámci Rady. Reálně tedy hlas jednoho obyvatele Německa v řádných volbách má menší váhu než hlas jednoho Lucemburčana v řádných volbách, protože zástupce tohoto malého státu disponuje více hlasy než odpovídá počtu jeho obyvatel.

Pokud má tedy Lucembursko 160krát méně voličů než Německo tak v rámci principu rovnosti by mělo Německo disponovat 160krát větší hlasovací silou v Radě. Toto srovnání však má určité logické nedostatky.

Protože stejně jako v národních volbách velké strany, tak i při hlasování v Radě velké státy, mají mnohem větší než poměrnou sílu, země s větším koaličním potenciálem. Tedy Německo má větší než proporcionální sílu a Lucembursko menší než proporcionální sílu tvořit vítězné koalice.
Tedy není tak úplně nespravedlivé, že Německo má méně než proporcionálně hlasů a Lucembursko více.

Dvě unijní legitimity: reforma z Nice x historické závěry
Současný stav distribuce síly EU je kompromisem mezi oběmi krajními póly: rovnost občanů a rovnost států. Až do smlouvy z Nice byly jednotlivé poměry zhruba stejné, po reformě došlo k výrazné změně ve prospěch malých států.

3.6 Shrnutí
Tato kapitola se zaměřila na rozhodovací procesy v rámci EU. První část se zabývala distribucí kompetencí mezi EU a členské státy a druhá se pak zaměřila na rozhodovací proces podrobněji: z hlediska efektivnosti, kompetencí apod.