I. Akceptace = směnky je úkon, kterým dlužník vyjadřuje svou vůli přijmout směnku předkládanou mu k přijetí. Tento projev vůle ho zavazuje na stanoveném místě a ve stanovený den zaplatit směnkou stanovenou částku osobě označené v řadu. Akceptace je na směnce obvykle vyjádřena slovy přijato, accepted + podpis akceptanta.
I. Reakceptace = směnky je úkon, kterým dlužník vyjadřuje svůj souhlas s "novou" akceptací směnky v určitém prodlouženém datu splatnosti (samozřejmě pouze v případě, že věřitel je ochoten odklad splatnosti poskytnout).
II. Náhrada = dochází k ní na žádost věřitele (po dohodě obou partnerů), který dá bance příkaz k náhradě směnky původní (již akceptované), jež se nachází v držení zahraniční banky, za směnku novou s odloženou splatností. Tato nová směnka je předkládána dlužníkovi k akceptaci náhradou za vydání směnky původní. Nová, řádně akceptovaná směnka, je ponechána buď v držení inkasní banky, nebo vrácena přikazující bance.
III. Protest směnky = se může realizovat ve dvouch podobách, a to jako protest směnky pro neakceptaci a jako protest směnky pro neplacení.Oba druhy protestů musí být učiněny do dvou dní po splatnosti směnky.
IV. Eskont směnky = je převod směnečných práv majitele směnky na banku, a to za úplatu. Klient nabízí k odkupu směnku splatnou v budoucnosti. Banka si za poskytnutí okamžitých peněžních prostředků z výtěžku sráží diskont a zbylou sumu převádí ve prospěch účtu majitele. V případě nesplacení směnky hlavním dlužníkem v době splatnosti zatěžuje účet věřitele v souladu s uzavřenou dohodou.
V. Forfaiting = na rozdíl od eskontu, kdy banka má postižní právo vůči věřiteli v případě nezaplacení směnky v době splatnosti, je forfaiting odkupem směnky bez postihu. To znamená, že banka provádějící forfaiting, odkupuje předmětnou směnku a v případě neplacení neuplatňuje postihové právo vůči původnímu majiteli. V případě nezaplacení směnky potom vymáhá na dlužníkovi placení sama.
VI. Uložení do depozita = na žádost klienta mohou být směnky uloženy v depozitu banky, kde jsou ponechány až do okamžiku, kdy klient dá právoplatný příkaz k jejich vyjmutí. S těmito směnkami je potom nakládáno dle instrukcí klienta.
VII. Umoření = dojde-li k ztrátě směnky, je nutno zahájit umořovací řízení. To se provádí podle předpisu toho státu, ve kterém je platební místo.
VIII. Avalizace = k zajištění řádně akceptované směnky slouží majiteli směnky směnečný aval neboli rukojemství. Tento institut dává majiteli směnky větší jistotu, že v případě neplacení směnky směnečným dlužníkem (tzn. v případě insolventnosti dlužníka nebo jeho neochoty platit) bude tento závazek splněn další osobou, tzv. avalistou (směnečným rukojmím). Svůj závazek stvrdí avalista svým podpisem a doložkou per aval, per aval či podobným způsobem (jako rukojmí). Avalistou může být kdokoli, např. soukromá osoba, společnost nebo banka. K zajištění dobytnosti pohledávky je vhodný především aval bonitní banky. V případě, že směnka nebyla řádně uhrazena při splatnosti přímým dlužníkem a avalista splnil svůj závazek vyplývající ze směnečného rukojemství, stává se tak věřitelem vůči dlužníkovi a vymáhá z titulu svého splněného závazku zaplacení po něm.
Žádné komentáře:
Okomentovat