Při vysvětlování chování spotřebitele se opíráme o základní předpoklad, že lidé dávají přednost statkům, které jim přinášejí největší užitek. Spotřebováváním určitého počtu jednotek zboží dosahujeme určitého celkového užitku. Důležitým pojmem v teorii chování spotřebitele je mezní užitek. Tento nám říká, o kolik se zvýšil celkový užitek spotřebováním další jednotky zboží. Roste-li množství spotřebovaného zboží, mezní užitek obvykle klesá.
Kdy bude spotřebitel se svým tržním košem spotřebních statků nejspokojenější? Když bude maximalizovat svůj užitek, to znamená, že bude každý statek poptávat do té doby, dokud je mezní užitek poslední koruny, která byla na něj vynaložena, přesně stejný jako mezní užitek poslední koruny vynaložené na jakýkoliv jiný statek.
Chování spotřebitele je předmětem zkoumání i jiných ekonomických teorií. Poptávkovou teorii bez použití pojmu užitku se zabývá také moderní teorie indiferenční analýzy. Tato teorie popisuje rovnováhu spotřebitele v bodě, ve kterém se rozpočtová přímka (vyjadřuje všechny možné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou statků) dotýká indiferenční křivky (všechny kombinace dvou statků, které přinášejí stejnou užitečnost). Rovnováhy je dosaženo, když se substituční poměr spotřebitele (neboli poměr relativních mezních užitků) přesně rovná poměru cen dvou statků.
Žádné komentáře:
Okomentovat