Hypotéza permanentního důchodu (Friedman 1957):
- přechodné vs. trvalé změny důchodu
- na přechodné změny subjekty nereagují (spotřeba se nemění – oček. případný návrat zpět, vyhlazují výkyvy ve spotřebě)
1. na změny, které člověk považuje za permanentní (trvalé), změnou spotřeby reaguje.
- důchod má často dvě složky – permanentní a dočasnou – někdy malá změna spotřeby (způsobeno tím, že velká část je chápána jako permanentní).. Y = YT + YP
- spotřeba je funkcí permanentního důchodu.
- dlouhodobá spotřební funkce odráží jen permanentní změny (krátkodobé se zhruba vyruší) - vztah C a Y je strmější přímka vycházející z 0.
- krátkodobá spotřební funkce může být podobná keynesovskému pojetí (klesající průměrný sklon ke spotřebě s rostoucím důchodem).
- opatrný optimismus: na zvýš. důchodu zpočátku člověk nereaguje, až v delším období se utvrdí, že je trvalé. Spotřeba reaguje na změny důchodu v krátkém období slabě a v dlouhém období silněji.
Závěr ze všech teorií: doplňují se. Rozhod. mezi souč. a bud. spotřebou, snaha o vyrovnané příjmy během života, reakce jen na permanentní změny, dlouh. spotř. fce jiná než krátkodobá.
C = C(YD+, r-), kde YD je disponibilní permanentní důchod, r reálná úr.míra.
Žádné komentáře:
Okomentovat