plynutí času má právní následky samo o sobě
omezují trvání subjektivních práv nebo povinností
např. užívat vypůjčenou věc jen do uplynutí této lhůty
Případně jde o lhůty po jejichž uplynutí dochází ke vzniku práv a povinností nebo po jejichž uplynutí vzniká nárok
např. doba splatnosti pohledávky
Další lhůty
během těchto lhůt je třeba něco učinit, aby byly způsobeny či odvráceny určité právní následky.
Další lhůty se dělí na:
lhůty k projevu vůle
lhůty k plnění
lhůty k uplatnění či vykonání subjektivního práva
Marné uplynutí lhůty
v případě nečinnosti.
Z hlediska právních následků které má marné uplynutí těchto lhůt rozlišujeme:
lhůty prekluzivní
lhůty promlčecí
Prekluzivní lhůta
Prekluzivní lhůta je lhůta jejíž marné uplynutí má za následek zánik práv ( prekluzi ).
Ten, kdo by plnil povinnost po uplynutí prekluzivní lhůty, plnil by bez právního důvodu a mohl by to, co plnil, požadovat zpět
Prekluzí se rozumí i zánik možnosti učinit určitý právní úkon vzhledem k tomu, že již uplynula lhůta pro jeho učinění.
např. reklamace vad
Promlčecí lhůta
marným uplynutím se právo oslabuje. Po vznesení námitky promlčení právo zaniká
Objektivní lhůta
její počátek = okamžik, kdy nastala stanovená skutečnost
Subjektivní lhůta
rozhodující je okamžik, kdy se daný subjekt o určité skutečnosti dozvěděl. Subjektivní lhůta bývá zpravidla omezena objektivní lhůtou (př. ObchZ).
Žádné komentáře:
Okomentovat