b) negativní externalita – osvětlení mi svítí do pokoje a já jsem nucen investovat (dodatečné náklady) do zatemnění – typické jsou i škody na životním prostředí (nikdo není přímo finančně odpovědný – platí se to z daní); vyvolá to také dodatečné výdaje domácností (ze zdravotních problémů – ušlá mzda, léčení, ozdravné pobyty atd.)
Problém je, že trh umožňuje přesouvání úhrady nákladů, ale nepůsobí proti vzniku externalit.
I přesto je trh nejúčinnějším nástrojem regulace národního hospodářství, všem těmto typům selhání se dá do jisté míry předejít za spoluúčasti státu:
- oslabení faktorů působících proti efektivnosti (zákonodárství – omezení zneužívání výsadního postavení).
- snaží se vytvářet dostatek veřejných statků, aby snížil sociální tvrdost.
- vytváří předpoklady pro stabilní rozvoj hospodářského systému.
5. Poptávka na trhu výrobků a služeb
5.1 Rovnováha spotřebitele
Vstupuje na trh se záměrem nakoupit statky→ uspokojení potřeb. Cílem je maximalizovat užitek – předpokládá to vynaložení oběti→ poptávka je poměr množství zakoupeného zboží k oběti.
Žádné komentáře:
Okomentovat