- plán nepostihuje výrobní možnosti (opět díky špatné informovanosti)→ informace poskytuje ten, kdo je závislý na splnění úkolů stanovených plánem (když sníží uměle své možnosti, je menší šance, že úkol nesplní).Vedení si to je vědomo, proto se vytváří tlak a vzniká rozpis plánu na další období podle schématu: předchozí výkon + procentní přirážka růstu výkonu. (tím spíše je pro podnik nepřijatelné poskytovat věrohodné informace).
- podnik se při určité technologii a kapitálu nemůže dostat za určitou hranici výkonu→ postupem času se dostává do role „neplniče“ plánu→ ztráty jsou však kompenzovány z prostředků státního rozpočtu→ chování podniků ve státním vlastnictví postrádá iniciativu, podnikavost, motivaci a ekonomickou racionálnost.
- systém postrádal tendenci k pokroku→ v centru se snažili propracovat plánované úkoly→ vznikaly stále se opakující reformy→ snažili se využívat i tržní ukazatele plánu→ avšak žádné výsledky to nepřineslo→ stále nebyla odstraněna nezainteresovanost výrobců→ jediná možnost by byla, aby výrobce nesl odpovědnost za svá rozhodnutí (ale to jim přiznáno nebylo).
- z výsledku silnějších se dotovala činnost slabších – podporuje to stagnaci.
- ekonomická objektivita cen byla narušena či nulová – taky řízená – ale stát nemohl znát skutečné náklady na výrobu (opět neekonomické) – hodně ovlivněno společenskými preferencemi – ceny neměly ekonomický základ.
Žádné komentáře:
Okomentovat