- s dalším zpožděním přichází po změnách reálného důchodu změna cenové hladiny
- poměr mezi změnami nabídky peněz a změnami nominálního důchodu není vždy stejný
- v krátkém období ovlivňují změny nabídky peněz hlavně produkci, v dlouhém však pouze cenovou hladinu
- inflace je vždy výhradně peněžní jev (příčinou je jedině zvýšení Q peněz)
- výdaje vlády působí inflačně pouze když jsou financovány zvyšováním peněz v oběhu
- převodový mechanismus
- změny množství peněz vedou k tomu, že úrok míra nejprve klesá, ale později roste (monetaristé považují úrok míru za nespolehlivý ukazatel pro provánění monet. Politiky)
- spol. znakem monetaristů je příslušnost ke kvantitativní teorii peněz především v tom smyslu, že změny minimálního národního důchodu jsou zapříčiněny monetárními faktory (změnami v nabídce peněz) spíše než reálnými faktory (autonomním investičním rozhodováním podnikatelů, popř. vládními výdaji), které zdůrazňovali keynesiánci.
- významným přínosem bylo Friedmanovo popření Phillipsovy křivky pro dlouhé období. Friedman dokazoval nemonost substitučního vztahu mezi inflací a nezaměstnanost v delším období, což znamenalo, že Phillipsova křivka dlouhého období je vertikální (viz chicagská škola)
- monetarismus je liberální směr, zdůrazňuje laissez faire proti stát. zásahům
Žádné komentáře:
Okomentovat