Klasikové vyloučili, že by mohl kapitalismus trpěl chronickým deficitem agregátní poptávky. Hospodářské deprese byly jen dočasnými poruchami rovnováhy, která však byla samočinně obnovována působením tržních sil. Sayův zákon byl namířen především proti teoriím podspotřeby (jako byla Malthusova nebo Sismondiho teorie)
Vítězství Sayova zákona nad teoriemi podspotřeby v klasické politické ekonomii znamenalo, že zmizely obavy z průmyslového rozvoje a z ekonomického růstu – zmizela obava, že by růst mohl vyvolávat chronický deficit agregátní poptávky. Zároveň však znamenalo, že problém ničivých hospodářských krizí byl podceněn.
Když v roce 1936 John M. Keynes zaútočil na Sayův zákon jako na nejosudovější „dogma“ klasické ekonomie, měl na mysli právě to, že tento zákon podcenil problém dosahování a udržování makroekonomické rovnováhy.
Etapa doznívání (2/3 19. stol.)
NASSAU WILLIAM SENIOR
kritik D. Richarda
odmítal u Richarda zejména pracovní teorii hodnoty
buduje pol. ek., což považuje vědu o bohatství jako axiomatickou vědu založenou na 4 postulátech
teorie hodnoty a renty
Senior kritizoval Richardovu pracovní teorii hodnoty, hodnota zboží je ovlivněna nejen náklady, ale také užitečností, nejen nabídkou, ale také poptávkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat