první z těchto bariér je past na likviditu, pak jsou hluboce pesimistická očekávání podnikatelů, pak je to nepružnost nominálních mezd směrem dolů.
M. hypotéza životního cyklu
M. a R. Brumberg předložili v r. 1954 práci, která přinášela novou teorii úspor domácností založenou na hypotéze životního cyklu. Jejím základem byla myšlenka, že lidé rozvhují sovu spotřebu podle svých očekávaných důchodů blízké i vzdálené budoucnosti během celého jejich životního cyklu. Mladí lidé spotřebovávají více, než vydělají, a zadlužují se, protože očekávají, že budou dluhy splácet v budoucích vyšších příjmů. Lidé střední generace spotřebovávají méně, než vydělají, protože splácejí dluhy z mládí a zároveň spoří na stáří. A staří lidé opět spotřebovávají více, než vydělají, protože žijí z minulých úspor – úspory jednotlivce nezávisí jen an jeho běžném důchodu, ale také na jeho bohatství, očekávání budoucích příjmů a věku. M. následně rozvinul do podoby agregátních úspor domácností a dospěl k následujícím závěrům:
běžné úspory nejsou dány výši důchodů domácností, ale spíše jejich růstem,
běžné úspory jsou závislé na demografickém vývoji a na věkové struktuře obyvatelstva
běžné úspory jsou závislé na bohatství domácností a v důsledku toho závisí i na úrokové míře
multiplikační efekt zvýšení výdajů se blíží reciproké hodnotě mezní daňové sazby
hypotéza životního cyklu se stala základem nové fce spotřeby a fce úspor ´v keynesiánské ekonomii.
Žádné komentáře:
Okomentovat