touto teorií navázal na Ricardovu teorii komparativních výhod a završil tím klasickou teorii mezinárodního obchodu. Ricardo sice objasnil specializaci zemí na principu komparativní výhody a ukázal, z čeho pramení přínosy z obchodu pro obě země, ale nezabýval se již problémem rozdělení přínosů z obchodu mezi zeměmi. Tento problém právě řešila Millova teorie mezinárodní hodnoty, známá též jako teorie reciproční poptávky. Na rozdíl od Richarda nepoužil Mill ve svém příkladu pracovní náklady nýbrž produktivitu práce (počet jednotek zboží vyrobených jedním dělníkem). To však nebyl rozdíl podstatný, protože produktivita práce je jen reciprokým vyjádřením nákladů práce.
Hranicemi, v nichž se mezinárodní hodnota může pohybovat, jsou národní pracovní náklady. V těchto hranicích je pak mezinárodní hodnota určena reciproční (vzájemnou) poptávkou obou zemí.
Millova teorie ukazuje, že se mezinárodní hodnota nemusí ustálit zrovna v polovině intervalu národních nákladů. Vše záleží na vzájemné poptávce.
Millův význam pro KE
„mzdové zboží“ je ztotožněno se zemědělskými produkty, růst populace tlačí zemědělskou výrobu do horších podmínek, klesající výnosy v zemědělství zvyšují relativní ceny potravin (tím i peněžní mzdy) a snižují míru zisku. To je základní rámec PE Ricardovy i Millovy.
Žádné komentáře:
Okomentovat