národní produkt je kupován za důchody tří společenských tříd: za renty pozemkových vlastníků, za zisky kapitalistů a za mzdy dělníků. Pozemkoví vlastníci i dělníci své důchody vydávají na spotřebu, zatímco kapitalisté velkou část svých zisků spoří, aby je investovali. Nepopíral, že investice jsou rovněž výdaji. Akceptoval Smithův saving-is-spending theorem. Neviděl také žádný problém v přeměněn úspor v investice. Pro něho úspory byly investicemi, protože kapitalisté spořili své zisky proto, aby je investovali.
investiční výdaje (na rozdíl od spotřebních výdajů) zvětšují národní produkt příštího období. V pozadí jeho teorie byla představa, že produkt příštího roku je nakupován za důchody letošního roku. Důchody letošního roku jsou tak velké jako produkt letošního roku. Jestliže tedy dojde k růstu produkt, nebudou důchody dostačovat k nakoupení celého produktu. Tato představa byla ovšem nesprávná.
Spor o obilné zákony
Anglické obilné zákony měly za cíl udržovat stabilní cenu obilí na angl. trhu. V dobách vysoké úrody byla v platnosti vysoká dovozní cla, která domácí trh chránila před levným zahraničním obilím. V dobách nízké úrody byla jejich účinnost parlamentem pozastavena. To se stalo v době napoleonských válek, kdy D po obilí na angl. trhu převyšovala jeho S a cena byla vysoká. Angl. landlordi požadovali obnovení dovozních cel, avšak buržoazie se stavěla proti tomu, neboť si uvědomovala, že levné obilí umožňuje vyplácet nízké peněžní mzdy Rozhořel se spor o obilné zákony. Malthus se postavil na stranu vlastníků půdy. Obhajoval obilné zákony a doporučoval znovuzavedení vysokých cel na dovoz obilí.
Žádné komentáře:
Okomentovat