Rozhodování
= proces volby mezi více variantami, v případě, že není jasné, jakým směrem se ubírat
- probíhá na různých úrovních řízení (každá úroveň řízení má vlastní úkoly)
- založeno na tom, kdo má jaké informace a jaké kompetence
Má 2 stránky:
1) věcná, meritorní – odráží odlišnost rozhodovacích procesů např. zda někomu dám výpověď nebo ne
- podstata rozhodování – o čem rozhodujeme
- rozhodování se lze učit
2) formální – společné rysy rozhodovacích procesů
- postup rozhodování
- logická a instrumentální stránka
- předmět teorie rozhodování
Teorie rozhodování
1. normativní – poskytnutí návodů, jak řešit problémy, jsou to tedy normy řešení – můžeme trénovat krizovou situaci (např. hasiči)
2. deskriptivní – analyzují již přeběhlé rozhodovací procesy, soustředění poznatků o rozhodování
rozhodovací proces
- proces řešení rozhodovacích problému, tj. problémů s více variantami řešení (problém je odchylka mezi žádoucím a skutečným stavem)
žádoucí stavu: plán
standard, norma
zkušenost
branchmarking – srovnání určitých oblastí podnikání s ostatními (populární v 80. letech) firmami (finanční ukazatelé)
typy problémů:
porucha
ohrožení
příležitost
a) problémy současné
b) problémy příležitosti - potenciální
Struktura rozhodovacích procesů
- činnosti, které tvoří rozhodovací proces lze rozdělit do fází:
Simonův přístup:
- velmi jednoduchý, spíše ilustrační (není moc dobrý u složitějších problémů)
1. analýza okolí - zjišťování podmínek, identifikace rozhodovacích problémů, stanovení příčin (analýza dostupnosti mat, dopravních cest)
2. návrh řešení – hledání, tvorba, rozvíjení a analýza možných směrů činnosti
3. volba řešení – hodnocení variant a volba varianty určené k realizace
4. kontrola výsledků – hodnocení výsledků varianty vzhledem k předem stanoveným cílům
Podrobnější členění:
1. Identifikace problému: - měli bychom zjistit, zda se jedná o symptomy problému nebo o samotný problém
- uvědomění si problému na základě analýzy
- vyhodnocení informací týkajících se jak firmy, tak i okolí
- dekompozice problému do dílčích problémů
- stanovení priorit řešení
2. detailní analýza a formulace problému:
- bližší poznání problémové situace
- identifikace příčin (ne vždy je známe)
- specifikace podstatných stránek problému
- posouzení vývoj. tendence problému a jeho organizačního kontextu (zda nás problém ohrožuje)
- vymezení okruhu zainteresovaných stran (koho se problém týká)
- stanovení cílů řešení problémů
- výsledkem této fáze je formulace problému
3. tvorba variant rozhodování:
- vysoké nároky na tvůrčí schopnosti řešitelů
- zpracování širokého souboru koncepčně odlišných variant
- čím více variant, tím lépe
- využití týmové práce
- metody – brainstorming, modelování pomocí výpočtové techniky
- zvyšování tvůrčího potenciálu organizace
4. stanovení kritérií hodnocení:
- můžeme vše znehodnotit špatnými kritérii
- zpravidla se odvozují od stanovených cílů
- kvalitativní
- kvantitativní (lze je vyjádřit čísly)
- komplexní (důležité, pokud nemám s probléme zkušenosti)
- nepřekrývají se
5. určení důsledků variant:
- pracná, časově náročná
- uplatnění modelové a výpočetní techniky
- uplatnění expertních odhadů (kvalita záleží na vhodném výběru expertů)
6. hodnocení a výběr varianty určené k realizace
- dvoufázový proces:
1. fáze: - vylučují se nepřístupné varianty
- ty co nesplňují určité omezující podmínky
2. fáze: - preferenční uspořádání variant
hodnocení podle: - jednokriteriální a vícekriteriální hodnocení
- váhy kritérií – stanoví jejich důležitosti
- zpravidla neexistuje varianta nejlepší ze všech kritérií (kritéria jsou konfliktní) (vyhraje-li jedna varianta příliš jednoznačně, může být nejlepší, ale také se někde mohla stát chyba v předchozích fázích rozhodování)
7. realizace zvolené varianty
- její kvalita ovlivní kvalita - realizátorů
- komunikace
8. kontrola dosažených výsledků – nemělo by se na ní nikdy zapomenout
- stanovují se odchylky od plánovaného stavu
- zjišťuje se, zda problém ještě existuje
- realizují se korekční opatření (pomáhá je najít)
- při hodnocení je třeba dát pozor na to, zda byly vůbec reálné cíle, v případě že ne, je třeba je korigovat
- někdy se na tuto fázi zapomíná
Chyby rozhodování
- necitlivost vůči problémům, jejich pozdní identifikace
- učinění rozhodovacích závěrů bez diagnózy problémů a cílů
- favorizace řešení
- opírání se o známá řešení – absence originality
- odkládání rozhodnutí – očekávání, že se problém vyřeší sám (nemusí to ale opravdu být chybou)
- přenesená rozhodnutí na jiné, především podřízení (podřízeny nemá přístup k informacím, potřebným lidem a nemá kompetence)
- vyčkávání na rozhodnutí jiných
- zaměření se na snadno řešitelné problémy, ne na důležité
- obava z nového, náročnost na nové poznání
- neochota brát na sebe riziko
Typy rozhodovacích problémů
1. podle výskytu - jedinečné (nemáme možnost využít zkušenosti, využíváme intuici, kreativitu)
- rutinní
2. podle charakteru - strategické (finanční manažeři)
- taktické (střední manažeři)
- operativní (potřeba odpovědět hned, není to složité)
3. podle přístupu - empiricko-intuitivní
- exaktní
4. podle subjektu rozhodování – podle toho co rozhodujeme
- individuální
- skupinové (finančně náročnější)
5. podle informovanosti - za jistoty
- za rizika
- za nejistoty
- za neurčitosti
6. podle strukturovanosti - dobře strukturované
- špatně strukturované
Rozhodování za rizika a nejistoty
- podle míry informací o budoucích hodnotách faktorů ovlivňujících důsledky variant rozhodování
1. rozhodování za jistoty
- rozhodovatel má úplné informace (nemusí to ale být pravda)
2. rozhodování za rizika
- rozhodovatel zná možné různé budoucí situace, které mohou nastat a tím i důsledky variant, současně nezná pravděpodobnost, že tyto situace nastanou (neví, zda nastanou v tom konkrétním případě)
3. rozhodování za nejistoty
- rozhodujícímu jsou známé stavy světa (budoucí situace), ale nezná jejich pravděpodobnost
- nemožnost spolehlivě určit budoucí hodnoty rizikových faktorů
4. rozhodování za neurčitosti – nejhorší z rozhodování
- rozhodujícímu nejsou známé stavy světa, ani nezná pravděpodobnost
rizikové faktory dopady efekty
Postoj rozhodovatele k riziku
Rozhodovatel: 1. se sklonem k riziku – vyhledává rizikové varianty, jsou spojeny s nebezpečením ztráty, ale je velká naděje dosažení velmi dobrých výsledků
2. s averzí k riziku – vyhýbá se volbě značně rizikových variant
3. s neutrálním postojem k riziku – averze a skon k riziku jsou ve vzájemné rovnováze
Dobře strukturované problémy
- jednoduché, programovatelné
- opakovaně se vyskytují na operativní úrovni řízení
- kvantifikovatelné proměnné
- zpravidla jediné kvantitativní kritériem hodnocení např. velikost objednávky materiálu, doba nutná k dokončení výrobků atd.
Špatně strukturované problémy
- nové neopakovatelné
- vyžadují tvůrčí přístup, znalosti, zkušenosti, intuici
- neexistují standardní procedury jejich řešení
- na vyšších úrovních řízení
- větší počet faktorů ovlivňujících daný problém
- náhodnost změn v okolí
- více hodnotících kritérií
- obtížná interpretace informací z okolí
Dobře a špatně strukturované problémy
vrcholová složité, nestrukt.
úroveň typ
střední strukturované
operativní dobře struktur.
Modely rozhodování
A) racionálně ekonomický model
- při kterém racionální subjekt se snaží systematicky vyhledávat nejlepší možná řešení problému a tak maximalizovat svůj zisk (systematické hledání systému optimalizace)
vlastnosti racionálního člověka:
- zná všechny varianty vedoucí k dosažení cíle
- zná důsledky těchto variant
- neomezená možnost kvantitativně ohodnotit každou variantu
- volba nejlepší varianty (schopnost ji vybrat)
B) administrativní model rozhodování – spojen princip satisfakce
- reálný rozhodovatel – omezené informace
- časový tlak a omezenost zdrojů (tlak nedostatku zdrojů)
vlastnosti administrativního člověka: (reálného rozhodovatele)
- disponuje omezeným rozsahem informací
- má omezené schopnosti řešit rozhodovací problémy, vytváří si zjednodušený obraz světa
- nestanovuje všechny varianty vedoucí k cíli a všechny jejich důsledky
- nehledá optimální variantu, ale volí první, která je dostatečně dobrá
Metody rozhodování
Kvalitu rozhodování ovlivňuje velký počet faktorů
nejdůležitější: - uplatnění racionálních postupů
- informací vybavení
- použité metody a modely
- různé diagramy
- operativní analýza (krit. cesta, matem. program)
- metody hodnocení vícekriteriálního hodnocení
- rozhodovací matice
- uspořádávání variant
- pro různé účely a jistotu různé
Žádné komentáře:
Okomentovat