1.7.1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst AD při plné zaměstnanosti (L*), tzn. zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při L*.
snižování inflačních očekávání. To je možno uskutečnit měnovou akomodací. Důsledkem ale bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu Y
Pokud by došlo k prudému snížení monetární expanze a k permanentnímu udržování tohoto nízkého přírůstku peněz, jednalo by se o šokovou terapii spojenou se silným růstem nezaměstnanosti a poklesem produktu. Při gradualistické metodě, kdy snižování přírůstku peněz by bylo postupné nebude růst nezaměstnanosti a pokles produktu pod Y* tak silný jako při šokové terapii, zato období mezery produktu (Y
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
1.7.3. Zlaté měnové pravidlo
Další možností protiinflační politiky je využívání tzv. monetaristického měnového pravidla. Viz. Kapitola 3 Peníze a monetární politika.
Žádné komentáře:
Okomentovat