Nulita

– je třeba ji odlišit od vadných správních aktů; nastává v důsledku někt. vad, které způsobují, že nelze o aktu vůbec hovořit => paakt

– nemůže být zhojena plynutím času; takový akt nikoho nezavazuje; nelze zde uvažovat o presumpci správnosti; soud při přezkoumávání zákonnosti k nulitě přihlíží z úřední povinnosti; formulace důvodů nulity je doktrinální záležitost a judikatury spr. soudnictví è

è nastává zpravidla v důsledku:

– nedostatku právního podkladu – zákonný podklad pro uplatnění pravomoci

– nedostatku pravomoci <= není to v pravomoci veřejné správy

– nejtěžších vad příslušnosti – aboslutní věcná, absolutní místní nepříslušnost

– absolutního nedostatku formy

– absolutního omylu v osobě adresáta – adresováno něčemu, co není osobou v pr. smyslu

– neexistence skutkového základu způsobujícího bezobsažnost

– požadavku trestného plnění – naplňuje to skutkovou podstatu TČ nebo správního deliktu

– požadavku plnění fakticky nemožného – nutné posuzovat v čase

– neurčitosti či nesmyslnosti projevu vůle

– neexistenci vůle – vůbec nejde o projev vůle vykonavatele veřejné správy

– u nás nemůže nulitu zakládat akt v rozporu s dobrými mravy

– týká-li se nulita pouze oddělitelné části aktu => ve zbytku je akt vadný, popř. konvertovaný

– riziko, že adresát nebude v důsledku nulity považovat něco za akt a ve skutečnosti o akt půjde, nese on sám (v případě přípustných oprav. prostředků jako by šlo o vadný právní akt / nebo žádost o vydání deklaratoního nálezu, že jde o nulitu)