– obecná forma normotvorby veřejné správy, je výrazem jí svěřené pravomoci upravovat závaznými normami společenské vztahy
– je to teoretický pojem – označují se tak pr. předpisy vlády a územních samospr. celků v oblasti výkonu stát. správy (přenesené působnosti), jinak se nařízení označují v praxi jako vyhlášky
– ústava odvozenou normotvorbu považuje za nutný atribut výkonné moci; nařizovací pravomoc vyjadřuje relativně samostatné postavení a odpovědnost veřejné správy
– nemůže upravovat věci, které jsou vyhrazeny pouze zákonu, není možné ani výslovné zákonné zmocnění v tomto smyslu
– musí být opřeno o zákon
– je vždy obecné, řešení konkrétního případu nepřichází v úvahu
– organizace procesu, v němž jsou nařízení vydávána: rychlost, operativnost, specializace, pružnost
– subjekt, který nařízení vydal, je oprávněn je kdykoliv zrušit nebo změnit = pravidlo, že veřejná správa může měnit svoji organizaci; platným nařízením je ale správa vždy vázány, protože je to součást pr. řádu
– tvůrce je povinen nařízení zrušit n. změnit, pokud se dostane do rozporu s nově vydanými předpisy vyšší pr. síly
– jsou takto upraveny věci nepodstatné z hlediska zákonné formy, ale je nutné je upravit; věci nepředvídatelné; podléhající častým změnám; podrobnosti technického charakteru,…
– subjekty oprávněné vydávat nařízení:
Žádné komentáře:
Okomentovat