chápe informaci jako „objektivně daný“ zdroj, podobně jako jsou jím suroviny či kapitál. Rozhodující je zajistit přístup k tomuto zdroji, ze kterého mohou všichni čerpat a využívat, podobě jako benzin, natankovaný u pumpy. Pro práci s informací jsou v tomto případě rozhodující otázky její dostupnosti, uchování a přenosu. Transformace informace probíhá podle pevně daných pravidel, která ji mění přesně daným a všem známým způsobem.
Informace je chápána jako výsledek objektivního poznání světa, jako entita nezávislá na příjemci, kterým může být jak člověk, tak stroj. Má pevně daný a známý význam a z něj vyplývající potencionální hodnotu, která směřuje k objektivně dané „optimální“ hodnotě.
Není shledáván rozdíl mezi daty a informacemi. Důsledkem tohoto paradigmatu je názor, že lze bez problému využívat obecně použitelných a typově řešitelných univerzálních informačních systémů.
Individuální potřeba, individuální interpretace a subjektivní informační potřeby lidí podobného či stejného pracovního zaměření jsou obvykle ignorovány. Implicitně se tedy předpokládá, že v průběhu přenosu se informační obsah předávaných údajů nemění.
Důsledkem takového chápání je, že informační management má tendenci být nesprávně omezován na práci s datovými zdroji, či dokonce na pouhou správu datové základny.
Toto paradigma přispívá k rozvoji funkcionální organizace s relativně jasně a pevně stanovenou náplní práce, pravomocí a zodpovědnosti. Tendence k nezbytné koordinaci útvarů a tím k jejich organizační hierarchii, rigiditě, menší pružnosti a adaptabilitě na změny.
Žádné komentáře:
Okomentovat