Právní úkon
Právní úkon lze definovat jako projev vůle subjektu, neuplatňujícího při něm mocenské oprávnění, směřující ke způsobení právních následků, tj. ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní normy s takovým chováním spojují.
Právní úkon směřuje ke způsobeni právních následků, které právní normy s takovými projevy vůle spojují.
Způsoby učinění právních úkonů:
Výslovně - právní úkon může být učiněn písemně, ústně, či jinými určitými symboly (písemná forma je v různých právních odvětvích dále specifikována)
Konkludentním činem - konání, z kterého ( se zřetelem ke všem okolnostem případu ) lze usoudit, že jde o projev vůle a jaký je jeho obsah ( vhození mince do automatu )
Tacitně ( mlčky ) - na rozdíl od Konkludence je projevem vůle nečinnost (mlčení). Mlčení je však projevem vůle jen tehdy, jestliže je z něj možno bez všech pochybností usoudit, že jde o projev vůle určitého obsahu.
Náležitosti právních úkonů
požadavky, které jsou právním řádem na úkon kladené ( mohou to být i obsahové složky, které musí úkon obsahovat )
Náležitosti právních úkonů lze rozdělovat podle toho, k čemu se vztahují na:
Náležitosti subjektu - např. způsobilost k právním úkonům
Náležitosti vůle - např. svoboda vůle, vážnost
Náležitosti projevu vůle - forma, srozumitelnost, určitost
Náležitosti obsahu - složky podstatné, pravidelné, nahodilé
Náležitosti předmětu - např. možnost, dovolenost
Dále můžeme dělit náležitosti právních úkonů na podstatné a nepodstatné
Podstatné - důsledky nesplnění takových náležitostí se mohou dotýkat platnosti právního úkonu či jde o jiné důsledky ( možnost odstoupení od smlouvy )
Žádné komentáře:
Okomentovat