Následně se vláda rozhodne, že bude provozovat aktivní sociální politiku a přikáže zaměstnavatelům, aby poskytovali svým zaměstnancům 6 týdnů dovolené ročně, ať jim povinně přispívají na stravné v určité výši, stejně povinně musí zaměstnanci nyní přispívat i na důchodové pojištění apod. Toto všechno jsou dodatečné náklady na jednoho zaměstnance, které si označíme jako S – náklady sociální politiky.
a) univerzální politika – vláda se rozhodla, že tato ustanovení musí plnit všichni zaměstnavatelé ve všech sektorech ekonomiky. Důsledkem je pak pokles LD na LD` v obou odvětvích a pokles mzdy na wg. Zaměstnanost zůstává jak u chemického, tak u textilního průmyslu na své původní úrovni.
b) selektivní politika – vláda se rozhodla, že ustanovení ohledně sociální politiky musí splňovat pouze chemický průmysl. Pak dojde k poklesu LD na LD` pouze v chemickém průmyslu. Mzdy (díky mobilitě práce), ale klesnou v obou sektorech na úroveň ws. Úroveň zaměstnanosti v textilním průmyslu vzroste z Lt a Lt` a v chemickém klesne z Lch a Lch`. Výsledkem je zvýhodnění textilního průmyslu, který čelí nižším nákladům na práci než v prostředí laissez-faire.
Žádné komentáře:
Okomentovat