1. vlastní kapitál, který je dlouhodobým zdrojem financování a patří majitelům podniku. „Je hlavním nositelem podnikatelského rizika, jeho ukazatel je proto ukazatelem finanční jistoty (nezávislosti) podniku.“ Synek 1996, s.49 ,
2. cizí kapitál (zdroje) je dluhem, který podnik musí v určité době splatit. Cizí kapitál se rozděluje na krátkodobý a dlouhodobý. Podnik využívá cizího kapitálu především proto, že nedisponuje potřebným vlastním kapitálem v době, kdy jej potřebuje.
Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik potřebuje. Má-li kapitálu více, je jeho využití nehospodárné - podnik je překapitalizován, tzn. že z důvodu přílišné opatrnosti podnik používá dlouhodobé zdroje i ke krytí oběžných aktiv. Zaměřuje se tedy na stabilitu a jistou solventnost. Nesmí se zapomínat na část trvale přítomných oběžných aktiv, která by měla být rovněž kryta stálými zdroji.
Opačným jevem je podkapitalizování (podnik má kapitálu méně), kdy část stálého majetku je financována krátkodobými zdroji. Dochází k tomu většinou v období expanze podniku – rostou aktiva, která nejsou kryta potřebnými finanční zdroji – podnik se zadlužuje u svých dodavatelů, dostává se do platební neschopnosti - začátek konce. Ve svém důsledku je podkapitalizování negativnější jev než překapitalizování. Při tomto poměru je podnik většinou nesolventní a lehce zranitelný.
Žádné komentáře:
Okomentovat