Pokud by se bral v úvahu pouze první faktor, znamenalo by to, že pro podnik by bylo nejvýhodnější co nejvyšší zadlužení, protože při něm jsou průměrné náklady nejmenší (viz obrázek 1). Příčinou této skutečnosti je daňové zvýhodnění úroku z dluhu (úrokový daňový štít), kdy úrok snižuje zisk před zdaněním.
Přestože zvýšení podílu dluhu ve vztahu k vlastnímu kapitálu snižuje průměrné náklady kapitálu a zvyšuje výnosnost vlastního jmění, není vhodné 100 % zadlužení, protože zde působí i tzv. náklady finanční tísně. Ty vznikají, když se podnik v důsledku velkého zadlužení dostává do finančních potíží (např. zvýšené úroky věřitelů za zvýšené riziko). Věřitelé vědí, že v případě úpadku ponesou náklady, a proto požadují předem kompenzaci ve formě vyšších výplat Brealey, Myers 1993.
V současné době převládá teorie tzv. „U“ křivky celkových nákladů kapitálu. Vývoj nákladu kapitálu vychází z toho, že s růstem zadluženosti rostou náklady dluhu i náklady vlastního kapitálu v důsledku zvýšeného rizika věřitelů i akcionářů při vyšším zadlužení. Průměrné náklady celkového kapitálu se tak nejdříve snižují a teprve při vysoké zadluženosti stoupají. Proto je vhodné, aby podnik měl takovou relaci vlastního a cizího kapitálu, při níž jsou celkové náklady na pořízení kapitálu nejnižší.
Žádné komentáře:
Okomentovat