Právo objektivní a subjektivní
1. Objektivní
-systém PN (normy chování, jejichž dodržování je vynutitelné státem) X další normy (morálka, náboženské, etc)
-odpovídá na otázku qiud iuris (co je po právu), tj. co je dovoleno a co zakázáno
-v každém státě členěno na subsystémy = právní odvětví
-OP je jedním ze subsystémů – vymezuje chování v tzv. občanskoprávních vztazích, stejně tak stanoví subjekty těchto vztahů, obsah a VZZ (vznik, změnu a zánik) těchto vztahů, etc
2. Subjektivní = OPRÁVNĚNÍ
-odvozeno od 1)
-jde o míru a způsob možného chování subjektu práva (FO či PO), která je chráněna objektivním právem (např. poskytnutí státního donucení k prosazení subj. P)
- odpovídá na otázku zda určitému konkrétnímu subjektu určité právo náleží, tedy zda je mu objektivním právem dovoleno či nikoli
-u FO dle Ú a L „co není zakázáno je dovoleno“ (čl.2 odst. 3 LZPS)
Právo hmotné a procesní
-rozlišujeme v obj. i subj. P
1. Hmotné
-obecná soustava PN stanovící pravidla chování, které nevyžaduje zásah SO
2. Procesní
-chování subjektů P ve vztahu k SO (který v něm uplatňuje SM), před SO (který….) a chování SO (který řízení nalézací či exekuční (vykonávací) provádí)
-chování SO a subjektů P před SO, které realizují či uplatňují své P (H) = proces resp. řízení
-PN upravující řízení = normy obj. PP - procesní subj. P a procesní povinnosti
-řízení:
a) soudní
-občanské (civilní) – v některých majetkových věcech možno (po písemné dohodě stran sporu) nahradit arbitráží neboli řízením před rozhodčím soudem (řídí se 216/1994 Sb., subsidiárně OSŘ)
-trestní
-před ÚS – ústavní stížnost nelze považovat za řádný opravný prostředek proti jakémukoliv rozhodnutí obecného soudu
b) správní
c) popř. mezinárodní – Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku
Funkce práva ve společnosti
-entropie(neuspořádanost) v sociálních interakcí - konflikt zájmů - nutno vnést alespoň základní řád potřebný k udržení minimálního řádu, tzn.
působení na snižování neuspořádanosti společenských vztahů (udržování společenské homeostázy)
-prostředek ochrany sub. zájmů lidí i zájmů společnosti - fnce obj. P = prostředek ochrany subj. P
-důležitý je způsob uskutečňování fnce P ze strany S - v demokracii je CSQN právní stát - 3 hl. znaky:
1. legalita
-i sám S (resp. SO) musí dodržovat vlastní platné Z
2. právní jistota
-publikace PN
-zákaz pravé retroaktivity
-právní ochrana proti porušení práva subjektu
-přístup SO k subjektu dle P
3. přiměřenost práva
-pouze nezbytné omezování svobody (hl. u ZLPS) – jen v míře objektivně nezbytné k dosažení či udržení společenské homeostázy
-přiměřenost sankcí
-další fnce P:
1. prostředek společenského řízení
2. společenský regulační systém (funguje jak preventivně tak následně)
3. informační systém
Problém úplnosti práva
-problém tzv. „mezer v právu“ X „mezery v zákoně“ - mezery de lege lata a de lege ferenda
-např. zda má držitel v určité situaci jisté povinnosti, pokud Z hovoří pouze o povinnostech vlastníka(§128)
-zásady uznané v našem P:
- ano má; jde o zdánlivou mezeru v Z
1. co není Z zakázáno, je dovoleno
2. soud nesmí odmítnout rozhodnout o věci, která náleží do jeho pravomoci, nýbrž musí rozhodnout i tehdy, jestliže Z o posuzované skutkové podstatě mlčí nebo je nejasný = tj. v OP neexistují „mezery v právu“ v pravém slova smyslu (soud musí vždy rozhodnout) X trestní právo
Filosofická koncepce práva
Obecná charakteristika
-právní filosofie se postupem času vydělila z obecné F
-ve starověku vrchol v dílech Aristotela (hl. jeho myšlenky o spravedlnosti)
-dvě základní právně-filosofické koncepce v mnoha variantách:
1. dualistická (přirozenoprávní)
-vedle práva vytvořeného lidmi existuje i přirozené právo (více teoretických zdrojů) existující nezávisle na vůli lidské společnosti
-přirozené právo vyplňuje „mezery v právu“ či dokonce koriguje psané právo (je nezávislé na lidské vůli a je nadřazeno positivnímu právu)
2. monistická
-pouze jediné právo jsoucí produktem lidské společnosti
-od pol. 2. stol. rozdělana na 2 hl. proudy:
a) positivistický přístup
-právo vysoce formalizováno (tj. nalézáme hl. v PP)
-„co je psáno, to je dáno“ (v UK mluví o law in books)
b) sociologický přístup
-P = fungující sociální systém
-zkoumá nejen P v PP, ale i P. které ev společnosti skutečně působí (law in action)
Teorie OP
-počátky teorie OP = 1st kodexy (CC 1804, ABGB 1811)
-zpočátku velmi široké - dominantní odvětví P
-18st./19st. v ZE (hl. ve Francii) osvícenství – v oblasti právního myšlení mu odpovídá přirozenoprávní teorie
-na poč. 19. stol. 2 koncepce:
a) J. J.Rousseau
-Z jsou uspořádaným projevem vůle lidu („obecné vůle“) po „přirozeném stavu“, nikoli pouze neuspořádané vůle každého jednotlivce - Code Civil
b) racionalistická koncepce
-P je lidem vrozené a je produktem jejich rozumu
-positivní P je více či méně dokonalým vyjádřením přirozeného P - AGBG (§16 „Každý má vrozená, již samým rozumem seznatelná práva, a jest ho tudíž považovati za osobu)
-po vydání AGBG v Rakousku stagnace vědeckého právního myšlení v obl. OP, a to mmj. díky historickoprávní škole (rival PŘP)
-historickoprávní škola
-K. F. Savigny (N)
-apriorní popření PŘP a jeho seznatelnost rozumem - právo je založeno na historičnosti
-původní P (klasické ŘP) se vyvíjí a přizpůsobuje dané době působením „ducha národa“
-použito i Hitlerem
-v praxi hl. jako argument proti kodifikaci (protifeudálně zaměřený produkt PŘP myšlení)
- dalším důvodem ustrnutí právního vývoje teorie OP v Rakousku bylo i uspokojení spojené s ABGB, který byl považován za dokonalý výraz PŘP (úplná a vyčerpávající kodifikace řešící i všechny vědecké otázky - nebylo o čem bádat, stačilo jen interpretovat - ABGB považováno za ratio scriota - „psaný rozum“) - do pol. 19. stol. pouze interpretace, nikoli vědecké bádání
-2nd pol. 19. - 1st pol. 20. stol. = velký rozmach právní vědy (centrum v Nemecku (školy a směry) a F (věhlasní jedinci – Léon Duguit, Francois Geny, etc)), ale spíše obecně teoretického a právně-filosofického obsahu, nežli přímo OP
-vědecký výzkum v obl. OP se začíná v po. 19. stol. po delší odmlce postupně probouzet, a to hl. v Rakousku - nenavázal na PŘP školu, ale na HP školu v (positivismem) transformované podobě - novohistorická škola
-prof. Josef Unger (Vídeň)
-opuštění „ducha národa“ - positivistické zpracovávání textu
-na rozdíl od pouhé interpretace oživeno i systematické vědecké a teoretické myšlení
-hl. návaznost na HP školu v pojímání ŘP jako východiska a metodologického prostředku pro poznání a pochopení OP
-u nás např. prof. Antonín Randa
-v dalším vývoji se stále více prosazuje pozitivistická škola, až nakonec dominuje
-omezení výzkumu pouze na oblast platného práva + programové popírání jeho sociálních souvislostí a podmíněností
-v ČSR např. prof. Jan Krčmář
-převahu PP školy nezvrátily ani ojedinělé tendence (sociologická škola či volnoprávní škola (uvolnění soudcovy vázanosti Z + soudcovská normotvorba))
-hl. protivníkem positivistické školy se stala časem normativní (novokantovská) teorie
-Hans Kelsen (Rakušan)
-nezajímá se o obsah práva, pouze o logickou strukturu
-PN = každá závazná (od SM pocházející) normativní věta („Má býti…“, etc) hierarchie PN (včetně soudních rozsudků, smluv, etc)
-v ČSR hl. v Brně, kde aplikováno i na OP (např. prof. Jaromír Sedláček)
-marxistická škola
-po vzniku SSSR
-zvl. odnož sociologické teorie
-P = projev třídní vůle povýšený nad Z
-OP = projev třídní vůle ve směnečných (zbožně peněžních) vztazích, který ale nemá tržní charakter
opuštěno po rozpadu sovětského bloku a zániku SSSR
-nyní teoretické pluralita
-nejoblíbenější jsou PŘP a PozP koncepce
Třídění práva
Třídící kritéria
-vedle třídění na právní odvětví existují i další třídění, a to na různých úrovních obecnosti
-v kontinentálním P např. na VP a SP (subsystémy vyššího řádu) X v UK na CL a Equity; mají také právní odvětví, ale odlišného obsahu
-dále můžeme členit i právní odvětví (na subsystémy nižšího řádu), např. OP: věcná P, obligace, dědické P….
-podobně jako je mnoha způsobů třídění, je i mnoho třídících kritérií, např.: cíl, předmět, metoda či zásady právní úpravy, etc
- jednotné třídění práva neexistuje
Právo veřejné a soukromé
-dualismus VP a SP
-na našem území již dlouho (z rakouské tradice) - po 1948 tradice přerušena - dnes opět návrat
-historický původ v ŘP (ius privatum X ius publicum)
-dělící čára není přesně určitelná - někdy nutno použít historický vývoj či intuici nebo právní cit
-ale i tak hybridní (opatrovník a opatrovanec) a sporné (postavení práva sociálního zabezpečení) případy
-pod vlivem komunitárního P sbližování SP a VP (např. prvky VP v PRACKU, které je SP nebo prvky SP v oblasti právní úpravy INFO či ŽP)
-asi nejpřesnější je dnes tzv. organická teorie (teorie subjektů) v mnoha variantách
- kritérium rozlišování spatřuje v charakteru subjektu právního vztahu jako „veřejného svazu“ (stát, obec, PO nadaná VM, etc) nebo jako příslušníka „veřejného svazu“
- jestliže se aspoň jeden subjekt pr. vztahu stal jeho subjektem z důvodu výkonu fce veřejného svazu nebo své příslušnosti k němu – jde o právo veřejné
-důležitý je i charakter samotného právního vztahu (resp. vzájemného vztahu jeho účastníků) - VP = přítomnost nositele VM (viz. např. rozhodnutí ÚS 34/1994 Sb.) - nerovnost účastníků X SP = rovnost (viz. §2 OZ) - nemožnost jednostranného ukládání povinností či zakládání P ze strany účastníků + při konfliktu nutný zásah nezávislého soudního orgánu (tj. nemo iudex in causa sua), před kterým mají subjekty rovné postavení - nevylučuje smluvní dohodu, že v určitých mezích bude jeden účastník poslouchat pokynů druhého (např. pracovní či příkazní smlouva)
-rovnost účastníků v SP - autonomie svobodné vůle účastníků
-autonomní rozhodování, zda na sebe účastník vezme povinnost či se stane subjektem P
-důležité: „co není zakázáno, je dovoleno“
- prvořadý význam PÚ (hl. smluv) v SP
-omezeno ius cogens či při vzniku povinnosti náhrady škody (obč. právní vztah vzniká jinak, nežli z vůle účastníků)
Právní odvětví
-VP i SP dělíme na právní odvětví:
a) VP = Ústavné právo, správa, finance, trest (někdy považován za samostatnou část stojící mimo SP a VP) a procesní P (včetně obč. řízení soudního, i když část OP teorie považuje také za samostatně stojící, zvl. v případech, kdy soud nemůže nic nařizovat bez návrhu účastníků)
b) SP = OP a OBP - kodifikování v OZ a OBZ
+ pracovní právo, rodinněprávní vztahy, právo duševního vlastnictví, MP soukromé, ochrana spotřebitele
c) hybridní = ŽP, úprava sběru, zpracování, uchování a poskytování INFO (informatické P), zdravotní P etc.
Žádné komentáře:
Okomentovat