- základní zásada: rovnost účastníků – výraz rovnosti občanské, i ekonomických tržních vztahů; odraz
v reciprocitě vnitřní struktury právnćh vztahů:
- do ut des,do ut facias, facio ut des, facio ut facias)
- s tým souvisí zásady : nemo iudex in causa sua = nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci - souvisí s bodem 1
: autonomie vůle subjektů P (také souvisí s bodem 1)
-např. smluvní (volnost uzavírání smluv) či testovací (závěť) autonomie - musí ale respektovat ius cogens
- obecné právní zásady:
1. pacta sunt servanda - potvrdil v nálezu i ÚS IV US 201/96 – porušení smlouvy je porušením práva; tato zásada nebrání jednostranné odstoupení od smlouvy v případech, které stanoví zákon
2. neminem laedere = nikoho nepoškozovat – a to jak porušením smluvní tak mimosmluvní povinnosti (§415)
3. prevence a restituce (resp. reparace či satisfakce) – předcházení ohrožování či porušování práv z OPV
- jestliže k tomu již došlo, tak zabezpečit co nejúplnější nápravu způsobené újmy
4. neminem laedit, qui iure suo utitur – nikomu neškodí ten, kdo vykonává své právo
- nepřipouští však šikanu (výkon práva nikoli za účelem uspokojení vlastních potřeb, ale záměrně za účelem poškození jiného – lze dovodit z §3 ods.1)
5. ochrana dobré víry (bona fides) účastníků práv, zejm. jeijch práv ze smlouvy - interpretace Z tak, aby nebyl poškozen ten, kdo jednal v dobré víře
6. nemo turpitudiem suam alegare potest = nikdo nemůže mít prospěch ze zneužití či porušení práva či z nejednání v dobré víře
▪ ius ex iniuria non oritur = z bezpráví právo nevznikne
7. ochrana slabší strany – smluvní vztahy nadnárodních obchodních společností
8. nemo plus iuris (ad alium) transferre potest, quam ipso habet = nikdo nemůže převést více práv než sám má (výjimku tvoří případy nabití vlastnického práva od nevlastníka - §486)
9. iura quaesita = respektování v minulosti nabytých práv novou právní úpravou – Z nemá působit zpětně
10. neznalost zákona neomlouvá
11. zákaz odepření výkonu spravedlnosti (denegationis iustitiae)
--------------------------------------------------------------
Struktura SP
-obory SP možno rozdělit do 3 skupin:
1. obecné SP (tj. OP - subsidiarita OP k bodu 2, a to jak u záměrných, tak i u nechtěných „mezer v P“; možno použít také při nejasné interpretaci)
2. zvláštní SP (práva platná jen pro určité subjekty či zvl. vztahy)
a) OBP (OBZ 513/1991 Sb.)
b) PRACKO (65/1965 Sb.)
c) RODINA (Z o rodině 94/1963 Sb.)
3. MPS (Z o MPS a procesním 97/1963 Sb.)
Občanské právo hmotné
-tj. předmět úpravy OP - hl. v OZ, viz. §1/2 a §2/2:
- OZ upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakožto i vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné Z (upravuje i jiné vztahy, např.vztahy duševního vlastnictví, vč. průmyslového vlastnictví)
- omezení – jedná se jen o takové vztahy, v nichž „mají účastníci rovné postavení“ neboli jde-li o vztahy tržní; tj. nepatří sem např. placení daní či uložení správní pokuty) OZ
-vnitřní systematické členění OP (nemusí být shodné s členěním OZ):
1. věcná P (vlastnické a věcná práva k věci cizí)
2. závazkové (smluvní P vznikající ex contractu a nesmluvní – deliktní – odpovědnostní P vznikající hl. ze způsobení škody tj. ex delicto)
3. dědické
4. P na ochranu osobnosti (resp. všeob. osobnostní P) – přísluší každé FO
-P na život, zdraví, svobodu, soukromí, čest, dobré jméno, důstojnost + zachování profesních tajemství souvisejících s čl. 10/1,2 L
5. práva duševního vlastnictví (včetně průmyslového vlastnictví)
- a) P k individuálním výsledkům lidské činnosti (P autor)
b) P průmyslová k výsledkům tvůrčí činnosti postrádají- cí individuální povahu (P k vynálezům)
6. obecná část OP s vysokou mírou abstrakce (zná ji teorie i platný OZ) - společné celému SP (PÚ, zastoupení, promlčení, etc) či dokonce celému P (subjekty P)
-4 + 5 = tzv. práva k nehmotným statkům
-1 až 4 opraveno v OZ X 5 v §1/3 vyhrazeno zvl. Z (např. 35/1945 Sb. či 527/1990 Sb.)
- OP se v některých částech nerozlišitelně prolíná s OBP (cenné papíry, šeky, práva k nehmotným statkům)
Občanské právo procesní
-nároky z SP vztahů se (až na výjimky) uplatňují u obecných soudů (včetně krajských OB soudů) - pomocí jednotného PP – OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU (99/1963 Sb.) – civilního procesu
- upravuje chování subjektů v řízení, ve kterém uplatňují svá práva u soudu; zabezpečuje způsoby ochrany, realizace a nuceného vymáhání pomocí státní moci
= formou realizace OPH => právo formální
-dvojí typ řízení (civilního procesu):
1) nároky uplatňovány ve sporném řízení - žalobce = navrhovatel a žalovaný = odpůrce
-procesní rovnost stran řízení X mocensky nadřízené postavení soudu vůči stranám - tj. považováno za VP
- rozhodnutí mívají deklaratorní povahu
2) nesporné řízení – rozhodnutí mají konstitutivní povahu; uznání otcovství, zbavení způsobilosti k PÚ, prohlášení za mrtvého, zápis do OR, etc
-nároky z VP uplatňovány o orgánů veřejné správy - až na výjimky kodifikováno ve správním řádě (71/1967 Sb.) - dle L možnost obrátit se na soud:
a) žaloba (obecné, tj. možné vždy, pokud Z výslovně nevyloučí)
b) opravné prostředky (tj. přezkoumání nepravomocného rozhodnutí - pouze tam, kde to Z výslovně stanoví)
- přezkoumání (správní soudnictví)
- rozhodčí řízení – rozhodci či institucionální rozhodčí soud
- smluvní strany se dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi bude rozhodnuto alternativním způsobem v rozhodčím řízení (jinak pravomoc soudu); nutná písemná rozhodčí smlouva, kterou se strany podřizují jurisdikci volených rozhodců; rozhodnutí jsou závazná
- řízení vykonávací – není pokračováním řízení nalézacího; zahajuje se na návrh oprávněného na soudní výkon rozhodnutí na základě exekučního titulu (pravomocná soudní rozhodnutí tj. rozsudky, usnesení apod.) . Od nalé zajícího se liší tím, že v něm jde o donucení k plnění
- řízení konkurzní a vyrovnávací – obsahuje způsoby možného řešení úpadku; jde o uspokojení všech úpadcových věřitelů; pro toto řízení příznačná dispozitivnost (úpadce může navrhnout způsob řešení úpadku)
Historický vývoj občanského práva
Občanské právo v ČSR do 1950
-recepční Z (11/1918 Sb. z. a n.) - recepce PN:
1) ABGB(rakouský Občanský zákoník) z r. 1811
-3 části, 38 hlav, 1502§ (obsahoval i RODINU a PRACKO)
-filosofické zdroje: osvícenství, racionalismus, PŘP teorie
-3 dílčí novely 1914-1916 = rozsáhlé změny a úpravy
- celkové zaměření protifeudální
2) uherské P
-zvykové (nepsané a nekodifikované), převzaté pro území Slovenska
- původ v 16stol.: Opus tripatritum Štěpána z Vrbovce a „Dočasná soudní pravidla“ z. r. 1861 - nešlo o Z, platila jen jako zvykové právo
3) německé P (marginální)
- do vydání OZ (1950) právní dualismus (trialismus)
-příprava nového OZ v ČSR začala poměrně brzy, ale de facto došlo pouze k několika dílčím úpravám (hl. díky nepřekonatelné neshodě stran vládní koalice o koncepci některých institucí, ale i pro relativně bezproblémovou aplikovatelnost ABGB - nakonec opuštění ideje nového OZ -dílčí novelizace (hl. tzv. manželská novela 320/1919 Sb.))
Občanské právo v Československé republice po r. 1950
-1951-1952 tzv. „právnická dvouletka“ - nová kodifikace všech základních odvětví P (mimo PRACKA, to až 1965) - přibližování sovětskému modelu + přizpůsobení novým ekonomickým podmínkám socialismu - velké zjednodušen (pod heslem „zlidovění“ P)
-dále se také stanovilo, že socialistická společnost se postupně dokáže vymanit z vlivu P (bude pomalu odumírat)
-141/1950 Sb. = nový OZ
-projevily se v něm výše zmíněné tendence
-účinný od 1.1.1951
-platný na celém území státu = konečné sjednocení
-díky přílišnému zjednodušení utrpěla jeho funkčnost
-např. šlo o vynětí manželských a rodinných vztahů (Z o P rodinném 265/1949 Sb.) a později i PRACKA z věcné působnosti OP
-sovětský vliv hl. v koncepci P vlastnického a obligací (priorita plánu před smlouvou, zvýhodnění st. podniků před občany, etc)
-1960 nová Ústava - falešné východisko, že již bylo dosaženo socialismu - nové rekodifikace P
-40/1964 Sb. = nový OZ
-účinnost od 1.4.1964
-obsahuje i PN deklaratorní a ideologické povahy
-značný počet kogentních norem - projev převahy VP prvků
-OP zúženo na P spotřebitelů - „hospodářské vztahy“ (majetkové vztahy st. podniků) upraveny v hospodářském zákoníku 109/1964 Sb. (právní utvrzení centrálně řízené ekonomiky)
-neupravuje některé klasické instituty (držba, nájem, věcná břemena, sousedské právo, etc) - záhy se v praxi ukázala jejich nepostradatelnost
-pojem závazky nahrazen „službami“
-snaha o kompletní změnu klasické terminologie
- KOMPLEXNÍ ÚPADEK OP
-vedle HZ a OZ musel být vypracován ještě 3rd kodex – zákoník mezinárodního obchodu 101/1963 Sb. (poměrně bezproblémový, pojetím i obsahem odpovídal potřebám)
-stále rostoucí problémy ukazovaly v praxi nesmyslnost stávající úpravy - rozsáhlejší novela OZ 131/1982 Sb. = oslabení VP prvků + navrácení (v částečně deformované podobě) některých institutů (relativní neplatnost PÚ, držba, vydržení, věcná břemena, vydědění, sousedská práva, etc)
-po převratu 1989 OZ prakticky nepoužitelný - započaly práce na novém kodexu a současně byl radikálně novelizován dosavadní OZ (509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992), čímž byly napraveny největší deformace
-šlo o velký zásah do celé koncepce OZ
-zrušení HZ a ZMO (nahrazeny novelizovaným OZ a hl. novým OBZ 513/1991 Sb.)
-celkově toho z původního znění z r. 1964 moc nezůstalo:
a) stále platí značně přepracovaná I. (obecná) část, VI. část o odpovědnosti za způsobenou škodu a o bezdůvodném obohacení a VII. část o dědění
b) komplexní změna II. části (věcná práva, hl. vlastnictví), III. části o osobním užívání bytů, jiných místností a pozemků
c) pojem „služby“ navrácen k původním „závazkům“, resp. „závazkovému právu“ - upraveno v nové, nejrozsáhlejší VIII. části, která je nesystematicky zařazena až na konec OZ
- celkově je současná podoba OZ značně nepřehledná a nesystematická (má být ale pouze provizorní)
Občanské právo v ČR
-po rozdělení ČSFR recepce dosavadního OZ
-přijetí L jen podtrhlo jeho provizorní charakter a zdůraznilo potřebu kompletního přepracování (mmj. i kvůli nutnosti reflexe současných evropských trendů)
-zákl. otázkou při přípravě je, zda kodifikovat celé SP v OZ, nebo ho ponechat v současné dekoncentrované podobě (v OZ pouze obecná část, věcná práva, obligace a dědické P) - zatím to vypadá na 1 kodex, který zahrne i základní části komunitárního P
- vypracován „Věcný záměr občanského zákoníku“ – schválen vládou v r.2001; OZ bude členěn na:
I. Obecná část
II. část upravující rodinné a podobné vztahy
III. část o absolutních majetkových právech (věcná práva) a o právním nástupnictví
IV. část upravující relativní majetková práva (závazkové právo, vč. obchodního závazkového práva)
V. část obsahující ustanovení společná, přechodná a závěrečná
- má své trhliny; názory na vydání nového OBZ
Občanské právo v zahraničí
Srovnávací právní věda
-SP (resp. OP) komparatistika je celosvětově nejrozvinutější
-na počátku organizované právní komparatistiky stála utopistická snaha o postupnou unifikaci P – myšlenka se zrodila ve Francii na konci 19st.(na druhou stranu došlo k postupnému přiblížení práva v rámci některých regiónů)
Právní zeměpis
-velké právní systémy:
1) kontinentální (recepce ŘP)
-OP podobné našemu chápání (často ale splynutí OP a SP)
2) angloamerický
-neexistuje pojem OP v našem slova smyslu (Civil Law je něco úplně jiného)
3) islámský (v drtivé většině ale kombinován recipovaným1 či 2)
-neexistuje pojem OP v našem slova smyslu (Civil Law je něco úplně jiného)
-ale i u 2) a 3) můžeme zkoumat úpravu vztahů, které jsou u nás tradičně řazeny do OP (vlastnictví, závazky, dědění)
-kontinentální systém
-lex scripta (psané P) + jiné prameny P (obyčej, etc.) max. subsidiární
-teoreticky zcela vylučuje soudcovskou tvorbu P (nalézání P + závaznost pouze pro účastníky řízení – ius dicit inter partes) X v praxi má interpretace P vyššími instancemi značný význam pro utváření P (ve Skandinávii dokonce oficiálně považováno rozhodování za subsidiární pramen P)
-okruhy kontinentálního P:
1) francouzský
-prototyp
-rozsáhlý vliv v zahraničí (většina ZE, JAm, Blízký a Dálný východ, JV Asie, Afrika v rozsahu exkoloniální říše F)
-Code Civil (1804) – antifeudální charakter
-značně ovlivněn filosofií J. J: Rousseaua
-zásada, že soudce musí vždy rozhodnout a vylučuje precedenty
2) rakouský
-opírá se o ABGB (1811)
-hl. v rámci území bývalé monarchie
-filosoficky se opírá o PŘP racionalismus (§16 „každý člověk má přirozená, již samým rozumem seznatelná P a jest ho tudíž považovati za osobu“)
3) německý
-BGB (1896)
-vliv např. na Dálném východě (předrevoluční Čína a Japonsko)
-postrádá filosofické východisko a souvisí se soudobými romanistickými tendencemi, hledá se inspirace v starém německém právu
4) švýcarské
-hl. pramen = OZ složený ze dvou částí: OZ (1907) a Z o obligacích (1911; považováno za V. část OZ)
-také nemá ucelený filosofický základ, ale byl ovlivněn BGB
-v obligacích převažují OBP prvky
-vliv např. v Turecku či na Blízkém východě
5) švédské
-Skandinávie
-zřetelné prvky soudcovského P
6) další
-např. originálně pojatý OZ nizozemský (1970-1922)
-angloamerický systém (Common Law)
-UK (mimo Skotska), Commonwealth, USA (s jistými odchylkami)
-soudcovské P (case law)
-dva subsystémy:
a) Common Law
-aplikováno královskými soudy
-možnost obrátit se na soud nebyla v pávem, ale privilegiem - nejprve poskytována individuálně, později vytvořen obecný systém těchto privilegií (writů) pro určité kauzy (podobě jako římské actiones)
-pokud pro P neexistoval writ, nemohlo být uplatněno (u královského soudu)
-1285 došlo ke kompromisu mezi králem a feudály - 2nd westminsterský statut = existující seznam writů nebude rozšiřován (výjimečně připuštěno vydávání writů v analogických případech k existujícím writům)
-mělo čelit rozšiřování pravomocí královských soudů
-formálně zachováváno do 19. stol. (the Judicature Acts)
- nezabránilo historickému vývoji CL, ale učinilo CL systém ještě rigidnějším
b) Equitas
-také nepsané P
-s pokračujícím vývojem společenského života vznikaly spory, pro které nebyly writy a kde nešlo ani uplatnit analogii - lidé se obraceli přímo na krále, který rozhodování svěřoval lordu vysokému kancléři (Lord High Chancellor), původně církevnímu hodnostáři, který rozhodoval spory dle „spravedlnosti“ - postupně vznikly zvl. kancléřské soudy
-vtah E a CL: Equity follows the law (tj. CL výše postavené) – teoreticky
-mělo vyjádřit zásadu, že E doplňuje a zdokonaluje CL
-v praxi ale došlo k dualismu E a CL
- ke sjednocení soudnictví (nikoli CL a E jako dvou samostatných systémů P) došlo 1873-1875 souborem zákonů (The Judicature Acts), ale i tak je jednotné soudnictví ovlivněno dualismem E a CL
-prameny anglického P:
a) P soudcovské (case law, judge-made law)
-tvořeno rozhodnutím soudů, která mají povahu závazných precedentů (The Doctrine of Precedent)
-CL i E
-nižší soudy = County Courts + případně některé nižší soudy
-vázány precedenty
-vyšší soudy (většinou v Londýně) = Supreme Court of Judicature
-vytvářejí precedenty
-patří sem např.: Court of Appeal a High Court of Justice (1st instance k CA a odvolací instance k CC; 3 divize: Queen‘s Bench Division (nástupce královských soudů), Chancery Division (kancelářské oddělení) a Famimily Division (dříve v kompetenci církve))
-proti rozhodnutí CA možno výjimečné odvolání k House of Lords (nejméně tříčlenné senáty + soudci většinou z řad odborníků jmenovaných ad personam lordem)
- systém precedentů (dnes prakticky shodný v CL i E)
! precedent zavazuje vystavitele a všechny nižší soudy !
-není jasné, zda je precedent jedné divize HCJ zavazuje i ostatní (teorie praví, že nikoli, ale v praxi vzájemně dobrovolně uznávány)
-od 1966 platí výjimka ze zásady stare decisis pro HL, která se tak může odchýlit od svého předchozího rozhodnutí a tím změnit precedent pro všechny soudy
-precedenty evidovány ve sbírkách
-pro často judikované otázky vytvářeny tzv. leading cases sloužící jako precedenty
b) P zákonné (legislation, statute law, enacted law)
-charakterově nejbližší kontinentální koncepci pramenů P
-ale i tak chápáno především jako základ pro soudcovskou normotvorbu (Z pro ni ponechává prostor)
- v praxi má soudcovské rozhodování větší váhu, nežli samo psané P
c) P obyčejové (customs)
-okrajové
d) právní literatura (legal writings)
-okrajové
-pouze některá díla 12.-18. stol.
-prameny P v USA:
a) P soudcovské
-v USA problém, zda je existuje federální a státní CL či pouze společné CL
-nejprve uznáváno pouze federální, ale od 1938 se bere i státní (v praxi ale většinou shodné)
b) P zákonné
- islámský systém
-P = právo boží
-P je součástí obecné soustavy pravidel chování muslima (tzv. šaría), obsahující i normy neprávního charakteru (doba půstu či modlení, etc)
-považováno za boží a neměnné - interpretace ústavy teologů - normativní systém (fikh) odpovídající zhruba našemu pojmu P → umožňuje teoreticky neměnné právo výkladem měnit a přizpůsobovat vývoji
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Občanské právo závazkové
SYSTÉM PRÁVA
13. Občanskoprávní vztahy
22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů
23. Předmět občanskoprávních vztahů
2. ČÁST DRUHÁ - VĚCNÁ PRÁVA 1
5. ČÁST OSMÁ – ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY 2
Druhy závazkových právních vztahů 3
OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY, PODSTATA OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Články na hledaný výraz "Občanské právo" naleznete na bezuceni.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat