Protiprávním jednáním

může zároveň vzniknout delikt soukromoprávní a delikt veřejnoprávní (trestný čin, správní delikt). (např. vznikem škody na zdraví, majetku či životním prostředí. V určitých výjimečných případech spojuje právo vznik právní odpovědnosti i s určitým fakticky nastalým stavem, který je v rozporu s objektivním právem a proto právo ukládá zpravidla subjektu, který takový stav vyvolal, aby jej odstranil. I v těchto případech je zpravidla protiprávní stav důsledkem porušení právních povinností, ale to pro založení odpovědnosti není důležité, ani se tato skutečnost nezkoumá, rozhodující je nastalý výsledek, bez ohledu na to, jak k němu došlo, např. nemoc z povolání nebo pracovní úraz.
ad a – ii) negativní důsledek protiprávního jednání (stavu)
Dalším předpokladem vzniku právní odpovědnosti je ve většině případů existence negativního důsledku protiprávního jednání, resp. stavu – újmy. Újma může být buď majetkového charakteru (např. škoda nebo vada plnění), nebo nemajetková (újma na cti nebo zdraví občanů, porušení nebo ohrožení bezpečnosti státu nebo společenského zřízení).
ad a – iii) kauzální nexus
Příčinný vztah mezi jednáním a následkem (kauzální nexus) spojuje jednání s následkem. Právní věda vychází při zkoumání příčinné souvislosti jako prvku odpovědnosti z obecných poznatků o souvislosti a vzájemné podmíněnosti jevů. Příčinou následků je takové jednání, bez něhož by následek nenastal. Státní orgán při rozhodování o právní odpovědnosti musí učinit předmětem zkoumání také příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a následkem. Nezjistí-li příčinnou souvislost, je právní odpovědnost za zkoumaný následek zpravidla vyloučena.
ad b – ii) zavinění v právní odpovědnosti
Zavinění je vnitřní, psychický stav rušitele k protiprávnímu jednání a k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného právem. Dospělý, duševně zdravý člověk je schopen poznávat obklopující jej skutečnosti a situace a vědomě určovat svoje chování, volit z různých variant chování ty, které nejsou v rozporu s právem chráněnými zájmy a hodnotami. Právně odpovědný subjekt měl a mohl předvídat v určité, právem stanovené míře následky svého jednání a chování. Duševní život člověka je nerozlučnou jednotou duševních procesů, zejména vnímání, myšlení a představivosti, ale i vůle a konečně citu. Zavinění jako psychický vztah je založeno na spojení:
prvků vědění (intelektuální složka zavinění)
prvků vůle (volní složka zavinění)