133. Vnější a vnitřní rovnováha za B-W
Změnilo se pojetí vnější rovnováhy. Konflikty mezi vnitřními a vnějšími cíli ohrožovaly fixní systém. V prvních letech po válce měla řada zemí deficit BÚ, neboť prováděla poválečnou rekonstrukci. Hlavním vnějším problémem byl nedostatek dolarů na nutné nákupy z USA. To vyřešil Marshallův plán.
Marshallův plán = pravděpodobně nejúspěšnější program mezinárodní pomoci. George Marshall (=ministr zahraničí USA) navrhl po WW2 pomoc Evropě na obnovu válkou zničeného hospodářství. Evropané sami vypracovali podrobnosti ohledně alokace pomoci → úspěch programu. Pomoc spravovala OEEC (=Organisation for European Economic Cooperation).
Nerovnováhy BÚ mohly být financovány rezervními transakcemi a vládními výpůjčkami. Až r.1958 byla v Evropě obnovena konvertibilita, což pomohlo měnovému obchodu.
Spekulativní kapitálové toky a krize:
Deficity a přebytky BÚ získávaly na významu díky nové mobilitě soukromého kapitálu.
Např. když země měla velký přebytek BÚ očekávala se revalvace. Taková země pak mohla čelit problému nekontrolovatelného zvyšování nabídky peněz, které by vedlo k zvýšení cenové hladiny a narušení vnitřní rovnováhy. Krize PB se staly četnějšími v 60. a zač. 70.let → rozpad B-W.
Žádné komentáře:
Okomentovat