138. Vývoj po roce 1973
Praktické prověření argumentů pro a proti floatingu:
1. autonomie MP: floating umožnil mnohem větší mezinárodní odchylky míry inflace. Ty vedly k divergenci měr depreciace. Potvrdila se ale kritika, že floating neochrání země dokonale před šoky zahraniční politiky. Navíc nemůže být centrální banka lhostejná k hodnotě domácí měny. Systém je spíš „nečistý“ floating, neboť centrální banky intervenovaly a držely dál zahraniční rezervy, aby mohly zabraňovat prudkým výkyvům konkurenceschopnosti, případně působit proti poruchám na trhu produkce. (mezi lety 1972-1999: mezinárodní rezervy průmyslových zemí vzrostly z 113 mld. na 755 mld.$)
2. symetrie: centrální banky dál drží $ jako hlavní rezervy
3. měnový kurz jako stabilizátor: při absenci kapitálových kontrol se periodicky objevují spekulativní útoky. Řada zemí kapitálové kontroly povolila.
4. disciplína: míry inflace akcelerovaly po r.1973, ale dezinflace prokázala, že mohou centrální banky pokušení inflace při floatingu vzdorovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat