Kant (Metafyzika mravů)- odmítá mluvit o nějakém objektivním (absolutním) přirozeném právu- podle něj existují přirozená „subjektivní“ práva člověka, se kterými se rodí všichni
- doposud právo bylo popsáno jen empiricky, kdy se vycházelo jen z poznatků o konkrétních zákonech uplatněných na konkrétním místě atd. - nutnost právo vědecky zdůvodnit
- označuje každý stav člověka za společenský stav- to co je přirozený stav- je období barbarským, kdy společnost nedosahuje úrovně občanského zákonodárství a právního státu
- je nutné skoncovat s metafyzikou práva, tzn. s hledáním zdroje povinnosti práva (dříve považován Bůh, panovník)- dává najevo, že normativitu práva („Sollen“) není možné odvozovat z empirického světa („Sein“)
- nechce se ptát na základ práva, ale vymezit podmínky, které umožňují existenci práva
- ústřední pojem- svoboda- základní podmínkou přijetím povinnosti, ale také jejím důsledkem
- svoboda- dvě hodnoty- vnitřní svoboda- souvisí s rozumnou vůlí člověka, která je schopna podřídit se rozumem poznaným (morálním) zákonům, vnější svoboda- projev toho, že lidská vůle je schopna podřídit se právu, tzn. povinnosti stanovené zákonodárnou autoritou
-kromě subjektivní vůle, přisuzuje K. také rozumnou vůli, která již ví, co chce- člověk přijímá a podřizuje se povinnostem- nemusí být donucován nějakou vnější autoritou- existují totiž objektivně platné principy takového jednání- kategorický imperativ- základní morální princip- morální sebeuvědomění člověka- rozumná korektura jeho subjektivní vůle- vytváří vědomí povinnosti- dodržování pravidel jednání resp.svobodu a důstojnost jiných lidí- rozumná vůle má schopnost- a) stanovovat povinnosti, tzn.určit to, co má být, b) být i vykonavatelem povinnosti a svobodně se jí podřídit
- tento fakt morálního sebeuvědomění člověka- přirozený zákon
- platné právo musí být morálně zdůvodněno (ne příkazem zákonodárné autority)
Žádné komentáře:
Okomentovat