Právo a morálka jsou dva různé normativní systémy.
Morálka
Slovo morálka z lat. slova "mos", "mores" - mrav, obyčej,
- lidské jednání, díky kterému vznikají mezi lidmi více nebo méně dobré vztahy
Morálka má povahu subjektivně intersubjektivního jevu.
Pojem morálka označuje:
1. subjekt morálky - člověk jako nositel ctností, dobrých vlastností (čestnost, odpovědnost svědomitost, pravdomluvnost, hrdinství, smělost)
2. morální volba - jejím zdrojem je dobrá vůle člověka; tato volba je dobrovolná, nereciproční, svobodná,
3. morální normy - kategoricky (nepodmíněné) příkazy, jejich dodržování nebo nedodržování je spojeno s pocitem viny nebo pocitem čistého svědomí
4. morální jednání - je vytvářet dobré vlastnosti člověka a dobré (pozitivní) vztahy mezi lidmi
- Kritériem toho, zda jednání (volba) člověka je morální (dobré) nebo nemorální (zlé) je druhý, jiný člověk, lidé, soc. skupina, společnost
Právo
Základ slova "právo" je příbuzný slovu "pravý" ve smyslu slova správný, ryzí, přímý,
- přetrvává názor, že právo se objevuje až v komplexní, civilizované společnosti s určitým stupněm organizace;
- existence práva se spojuje až se vznikem státu (pozitivisté, marxisté)
(Tento názor identifikuje právo jako souhrn právních (psaných) norem,)
Rozdíly
1. Právní a morální normy se liší způsobem svého vzniku- právní normy vytvářeny zákonodárnou silou, mohou se různě měnit- dynamický charakter. Morální normy mají spíše statický charakter.
2. Právní a morální normy se liší způsobem fungování a regulace – právní normy upravují spíše vnější vztahy lidí, primárně mají intersubjektivní povahu. Morální normy mají subjektivně intersubjektivní povahu- jejich dodržování závisí jen na subjektivní vůli člověka.
3. Právní a morální normy se liší způsobem uplatnění- právní normy jsou prosazovány formou organizovaného donucení, které vyvíjejí zmocněné orgány. Sankce je jedním ze základních atributů práva. Typickou formou prosazování morálních norem je sociální tlak ve formě apelů, pokárání, zavržení apod.
Žádné komentáře:
Okomentovat