a) interpreta - hermeneutickou funkci
tzn.měla by poskytovat pro ostatní právní vědy takové poznatky, které by jim umožnily lépe porozumět významu, smyslu práva
! Pokud je tato funkce opomíjená, dochází k tomu, že právní rozhodnutí jsou "odtržená" od reality, důležitými se pak stávají procesní, procedurální otázky, nehledí se na smysl práva, převládá formalismus, instrumentalismus!
b) komunikativní (pragmatickou) funkci
tzn. právní filosofie by měla být "strážkyni" racionality a kritického právního myšlení;
- měla by garantovat vzájemnou komunikaci "všemi směry"
- navenek s ostatními společenskými vědami (sociologii, obecnou filosofii, etikou, apod.)
- do vnitř- s ostatními právními disciplínami (teorii práva, trestním právem, občanským, mezinárodním právem apod.)
Vztah právní filosofie a právní dogmatiky – právní dogmatika je základní disciplínou právní vědy. Předmětem zkoumání je právo jako normativní systém, ve kterém využívá ustálených (dogmatických) postupů. Vztah mezi právní filosofií a právní dogmatikou je vztahem dvou nezaměnitelných způsobů zobecňování, abstrakce. Jedna disciplína nemůže být nahrazena druhou.
Vztah právní filosofie a právní teorie – právní teorie a právní filozofie představují dvě různé úrovně teoretického poznávání práva, které se liší jako obecně konkrétní od obecně abstraktního poznání. Právní teorie se zajímá spíše o formální a strukturální momenty práva, které zkoumá na základě zobecnění poznatků jednotlivých právních disciplín a právní praxe. Právní filosofii zajímá právo jako celek a proto podrobuje kritické zkoumání podmínky a souvislosti, jež tvoří jeho podstatu a obsah. Právní filosofie představuje pro právní teorii strategii poznání práva. Právní teorie plní pak tuto funkci vůči ostatním právním disciplínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat