- typické pro starověké právní myšlení je hledání absolutního, přirozeného zdroje práva
- typické je řešení kosmologických otázek, tzn.nacházení základu, původu všech věcí a jevů
- stále narůstající vědomí rozdílů mezi společenskými a přírodními jevy souvisí se schopností poznat a odlišit to, co je tělesné od netělesného, empirický svět od světa ne-empirického, transcendentního
- tento rozdíl vyjadřuje ve svém učení filosof Platón (Ústava, Zákony)- vymezuje netělesný svět (říši idejí) jako základ všech reálných existujících věcí a jevů. (podobenství o jeskyni)
- zdrojem spravedlivých zákonů (práva) je „říše“ idejí a lidé se o tom dozvídají poznáním ideje dobra jakožto základu všech jevů a věcí
- na učení Platóna navazuje jeho žák Aristotelés, ten se stává jeho největším kritikem
- pro Aristotela (Etika Nikomachova) je společnost již něco samozřejmého, co není potřeba zvláště zdůvodňovat, člověku je vlastní žít ve společnosti („zoon politikon“)
Žádné komentáře:
Okomentovat