5. Co je spravedlnost a spravedlivé se nalezne spíše "negativním" způsobem; kdy zakoušíme bezpráví.
Porušení rovnosti nastává:
a) když je narušen vztah mezi něčím nebo vzhledem k někomu; (tzn. mezi polis a občanem) - v této souvislosti pak nalezení úměrnosti charakterizuje distributivní spravedlnost;
jejím kritériem je "každému, co jeho jest"
b) když nastává nějaká ztráta, újma, pro její narovnání je nutné stanovení středu, co je úkolem soudce; on určuje střed a stanovuje rovnost- jde o spravedlnost vyrovnávající, nebo opravná
6. Opravná spravedlnost vede k uplatnění zákona jako stanovitele středu;
Střed, rovnováha zde není stanovena přirozenou povahou věcí ale zákonem;
Aristoteles tak ukazuje, že existují různé druhy práva, které se liší povahou činností:
- hospodářské- nebo obchodní, a občanské
tak uplatněním zákona: v tomto ohledu mluví o přirozeném zákonu (FYSIKON) a "smluvním" stanoveném zákonu (NOMIKON)
- principy přirozeného práva mají vždy stejnou platnost, jsou neměnné, vyjadřují pravou (přirozenou) uspořádanost věcí atd.
- stanovené zákony vycházejí ze zkušenosti, která by neměla odporovat přirozeným zákonům, tyto zákony nejsou však o dokonalé a tak Aristoteles mluví také o slušnosti (EPIKIA) jako formě práva, která pomáhá opravovat zákon
Žádné komentáře:
Okomentovat