6. Aristotelovo vymezení pojmu spravedlnost a práva

- Aristotelés věnoval především otázkám spravedlnosti celou 5. knihu v Etice Nikomachově.

- pro Aristotela dobrý život není přirozenou daností ale schopností učinit to cílem našeho jednání

- je to schopnost, kterou si každý z nás musí v sobě vypěstovat- to je přirozené

- konat dobro je pak vlastností, kterou každý získává z uváženého rozhodnutí

1. Předmětem Aristotelových úvah o spravedlnosti je lidské jednání; tzn. co je spravedlnost se může ukázat jen jako fenomén, jako projev našeho jednání:

2. Spravedlivé jednání je projevem nejvyšší ctnosti (zdatnosti) člověka-

Spravedlnost je ctnost, tudíž dokonalá schopnost, která se projevuje na věřejnosti, ve vztahu k druhému, je to sociální cnost, kdy se člověk projevuje již jako spravedlivý občan

3. Její základní vlastností je nalézt vhodný střed, který je nutné správně vystihnout -

- spravedlnost - střed a střed představuje rovnost, rovnost garantuje zákon, tzn. spravedlivé -zákonné rovné

- nespravedlnost pak představuje krajnost;

- nespravedlivé jednání je synonymem nezákonného, nerovného jednání

4. Aristoteles nás upozorňuje na různé představy o spravedlnosti

A) spravedlnost jako poslušnost k míře zákonů se nazývá celá (obecná) spravedlnost

obecná spravedlnost, tzn. jako taková:

i) předpokládá chování podle základních ctností;

ii) zakazuje špatné jednání

iii) předpokládá udržovat tuto zdatnost pro blaho obce

B) Spravedlnost jako rovnost, která se projevuje v různých formám jednání: částečná spravedlnost

i) výměnná spravedlnost

ii) rozdělovací (distributivní) spravedlnost