subjektivní právo – míra a způsob možného chování jeho subjektu, které objektivní právo dovoluje, zaručuje a chrání
subjektivní povinnost – míra a způsob nutného chování subjektu, které mu objektivní právo ukládá a které na něm donucovacími prostředky vynucuje
nárok – oprávnění domoci se svého subjektivního práva uplatněním donucení u státního orgánu (soudní – rozhodnutí a jeho nucený výkon – exekuce)
relativní právní vztahy – mezi určitými subjekty
absolutní právní vztahy – subjektu vůči všem ostatním
třídění:
absolutní – působí proti všem – právu urč. subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčitých subjektů (omezuje se na nekonání něčeho)
relativní – právu určitého subjektu odpovídá povinnost jiného určitého subjektu (konání i nekonání) – subjekty mají oprávnění a povinnosti mezi sebou navzájem – korelativní subj. pr. a pov.
absolutní a relativní – různé vztahy – nejdůležitější: porušení absolutní vzniká relativní
věcná – absolutní charakter, pr. která svému subjektu poskytují oprávnění přímého ovládání věci, předmětem věc hmotná
závazková (obligační) – relativní char. – korelativnost
pr. ke statkům nehmotným (zvláštní kategorie)
pr. k výsledkům tvůrčí duševní činnosti – pr. intelektuálního vlastnictví a práva průmyslového vlastnictví
ochrana osobnosti §11a – pr. na život a zdraví, respektování občanské cti, lidské důstojnosti, soukromí, jména, podoby (pr. tvořící integritu osobnosti fyzické osoby)
Žádné komentáře:
Okomentovat