objektivní souvislost jevů - jevy jsou v souvislosti (nesmí se plést se zaviněním, což je psychický stav)
jevy jsou ve vztahu - příčina=>následek
v teorii se rozlišují dva směry:
teorie podmínek - zda komplex určitých podmínek vyvolá následek a zda by bez jedné z nich nastal (prosazuje se v trestním právu)
teorie adekvátní souvislosti - zda určitý jev při běžném průběhu věci vyvolá určitý následek (předvídatelnost -> uplatňuje se v občanském právu)
zavinění
zavinění je subjektivní vztah (stav vůle a vědomí) škůdce ke svému jednání a jeho výsledku, to jest ke škodě
stupně a formy zavinění (podle účasti vůle a vědomí):
1) úmysl - tam, kde je vůle i vědomí
přímý (dolus directus) - škůdce věděl a chtěl (zloděj, zabití ze žárlivosti)
nepřímý (dolus eventualis) - škůdce věděl a pro případ, že následek nastane, je s ním srozuměn
2) nedbalost - tam, kde je jen vědomí, není vůle:
vědomá (hrubá) - škůdce věděl, že může způsobit škodu a bez přiměřených důvodů spoléhal, že škoda nenastane
nevědomá - oslabuje se i vědomí -> škůdce nevěděl a nechtěl, ale vědět měl a mohl
aby vznikla odpovědnost za škodu, stačí pouze jedna z těchto forem zavinění, s výjimkou, kdy zákon přímo vyžaduje úmysl
rozlišení, kdy jde o úmysl a kdy o nedbalost je důležité pro:
vznik škody (§ 424)
promlčení
zmírňovací právo soudcovské
obecná odpovědnost za škodu (§§ 420 - 420a)
§ 420 - 420a -> obecná ustanovení pro celé občanské právo, pokud lex specialis nestanoví jinak
§ 420 odst. 2 -> zavinění fyzické osoby se přičítá právnické osobě.
§ 420 odst. 3 -> odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil -> musí to prokazovat obžalovaný, je zde obsažena presumpce viny (presumuje se nedbalost, ne úmysl), obžalovaný se vyviňuje X protiprávnost (1), vznik škody (2) a příčinnou souvislost (3) dokazuje žalobce (hypotézu dokazuje žalobce)
Žádné komentáře:
Okomentovat