7) Podnik a podnikání

Podnik a podnikání


Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu tj. dosažení zisku.
Za výrobky a služby musí být získáno na trhu více peněz, než kolik jich bylo do činnosti vloženo. Tento získaný rozdíl představuje podnikatelský zisk.
Obchodní zákoník vymezuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Shodně vymezuje pojem podnikání i živnostenský zákon.
Současně musí být dodržen požadavek provozování činnosti pod vlastním obchodním jménem.
Fyzickou osobou je člověk – občan. Občan nabývá způsobilosti k právům a povinnostem (tzv. právní subjektivitu) narozením. Způsobilost k právním úkonům, která je nutným předpokladem podnikání, nabývá v plném rozsahu až dosažení zletilosti. Je to každý člověk.
Právnickou osobou je útvar vytvořený lidmi a považovaný podle zákona za samostatný subjekt práv a závazků. Je to firma.
Právnickými osobami jsou podle zákona:
- Sdružení fyzických nebo právnických osob( zejména obchodní spol. družstva, církve, pol. strany)
- Účelová sdružení majetku (nadace a státní fondy)
- Jednotky územní samosprávy (obce)
- Jiné subjekty, u kterých to stanoví zákon (státní podniky, banky, pojišťovny, burzy, rozpočtové a příspěvkové organizace). Patří sem i stát, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů.

Podnikatel je osoba, která zpravidla podnik zakládá a provozuje jeho činnost, tzn. Spojuje práci, kapitál a přírodní zdroje za účelem dosažení podnikatelského zisku prováděním výkonů pro uspokojování potřeb jiných osob. Nese přitom riziko, ztratí veškerý vynaložený kapitál. Touto osobou může být osoba fyzická nebo právnická.
Podnikatele lze charakterizovat těmito znaky:
1) Zajišťuje uspokojování potřeb jiných osob, tzn. Vyrábí statky nebo poskytuje služby pro trh.
2) Ve své činnosti do výroby neustále zavádí nové výrobky (služby), používá nové technologie, nové technické prostředky a hledá nové cesty zásobování, prodeje, dopravy. Říkáme, že podnikatel je vždy inovátor.
3) Trvale organizuje spojení výrobních činitelů podle toho, jak to vyžaduje druh a rozsah podnikání. Říkáme, že podnikatel je organizátor.
4) Ve snaze dosáhnout podnikatelského zisku přijímá riziko, že se při své činnosti setká s neúspěchem, popř. úplně ztratí vložené zdroje.

Podnikatelem podle obchodního zákoníku může být:
1) Osoba zapsaná v obchodním rejstříku
2) Osoba nezapsaná v obchodním rejstříku, která podniká na základě živnostenského oprávnění
3) Osoba která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů (např. lékař, advokát, notář).
4) Fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je registrována podle zvláštních předpisů.



Subjekty národního hospodářství

Subjekty národního hospodářství (kromě domácností a státu) se označují obecným pojmem organizace. Mají tedy právní subjektivitu.
Podle zaměření způsobu hospodaření rozlišujeme organizace ziskové a neziskové.
V ziskových organizacích je nejdůležitějším hlediskem pro provádění všech činností dosažení zisku. Cíle těchto organizací jsou konkrétní a dají se měřit.
Neziskové organizace mají jiný hlavní cíl, než je dosahování zisku. Jsou to většinou organizace poskytující služby sociální povahy a jejich hlavním cílem je zlepšování celkové úrovně společnosti.
Pokud organizace získává za svou činnost určité částky říkáme jim příjmy a částky vynakládané se označují jako výdaje.
Podle vlastnictví rozlišujeme v naší hospodářské praxi organizace:
- Soukromé
- Družstevní
- Státní
- Církevní
- Politické strany a zájmová sdružení
- Obce
- Nadace

Soukromé organizace jsou založeny na soukromém vlastnictví majetku, se kterým hospodaří. Mohou mít různé právní formy (individuální podnikatelé, obchodní společnosti).
Družstva jsou organizace spojující lidi a jejich majetek ke společnému podnikání nebo jiné činnosti.
Státní organizace hospodaří s majetkem státu.
Podle zaměření a vztahu ke státu se rozdělují na:
- Státní podniky
- Rozpočtové organizace
- Příspěvkové organizace
- Státní fondy

Stát tyto organizace zakládá prostřednictvím svých orgánů (zpravidla ministerstev) a svěřují jim část svého majetku.
Státní podniky jsou zpravidla ziskovými organizacemi, zabývají se podnikatelskou činností a státu odvádějí
stanovené daně.
Rozpočtové organizace patří mezi neziskové organizace. Nezabývají se podnikatelskou činností, poskytují
služby v oblasti školství, zdravotnictví, státní správy, obrany a bezpečnosti. Při své činnosti vynakládají výdaje, které jsou předem plánovány, a stát je v této plánované výši uhrazuje. Pokud tyto organizace získávají za svou činnost příjmy, v plné výši je odvádějí státu. Rozpočtové organizace hospodaří podle předem sestaveného a schváleného rozpočtu příjmů a výdajů. Rozpočtovými organizacemi jsou např. státní školy, ministerstva, soudy, prokuratura, policie.
Příspěvkové organizace jsou podobně jako rozpočtové organizace neziskovými organizacemi. Poskytují
služby zejména v oblasti vzdělání, výchovy, zábavy, kultury. Zpravidla prodávají své služby a dosahují vyšších příjmů než rozpočtové organizace. Hospodaří tak, že ze svých příjmů uhrazují výdaje a rozdíl odvádějí do státního rozpočtu. Pokud jsou jejich výdaje vyšší než příjmy, dostávají od státu příspěvek na svou činnost ve výši rozdílu. Příspěvkovými organizacemi jsou některé školy, divadla, vzdělávací instituce.
Státní fondy jsou účelovým sdružením majetku státu. Pokud jsou vytvářeny na základě zákona, kterým jim
přiznává postavení právnické osoby, mají právní subjektivitu a jsou samostatnými subjekty národního hospodářství, tedy organizacemi. Většina státních fondů však právní subjektivitu nemá, zůstává součástí majetku zřizovatele. Například Silniční fond České republiky, určený na financování výstavby a modernizace pozemních komunikací, je napojen na státní rozpočet ČR a není tudíž organizací.
Církevní organizace, zájmová sdružení a politické strany jsou neziskovými organizacemi, které mají
zvláštní postavení a polní specifické úkoly v oblasti náboženství, zájmů občanů a politiky. Hospodaří s majetkem svých členů, případně dostávají od státu příspěvky.
Nadace se vytváří podle občanského zákoníku jako účelová sdružení majetku fyzických a právnických osob.
Nejsou tedy organizacemi v pravém slova smyslu. Jsou však právnickými osobami.
Domácnosti jsou hospodářské jednotky, ve kterých žijí jednotlivý občané. Provádějí výkony malého rozsahu
určené pro zajištění života členů domácnosti. Jednotliví členové domácnosti si vzájemně za tyto výkony neplatí.
Stát je podle občanského zákoníku právnickou osobou. Jednotlivé instituce, které ho reprezentují, jako jsou
ministerstva, okresní úřady, soudy, prokuratura, jsou neziskovými organizacemi.