• 1. Psychologie výchovy a vyučování.
• 2. Dějiny psychologie výchovy a vyučování.
• 3. Teoretické koncepce a směry.
• 4. Vývoj psychologie v pedagogické praxi.
• 5. Psychologický výzkum výchovy a vyučování.
• 6. Zkoušení žáků.
• 7. Sociální formativní vlivy působící na žáka.
• 8. Biologické formativní vlivy působící na žáka.
• 9. Vztahy mezi učitelem a žákem.
• 10. Vztahy mezi žáky.
• 11. Dificility učení a chování.
• 12. Sebevýchova.
• 13. Odborné intervence v psychologii vzdělávání a výchovy.
Literatura:
ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2007 (druhé vydání). 655 s. ISBN 978-80-7367-273.
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 s. ISBN 80-214-2203-3.
KOHOUTEK, R. Základy pedagogické psychologie. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 1996. 184 s. ISBN 80-85867-94-X.
1. Předmět psychologie výchovy a vyučování.
Charakteristika předmětu psychologie vyučování a výchovy. Změny v psychice a osobnosti způsobené edukací. Psychologické zákonitosti vzdělávání a výchovy dětí, mládeže a dospělých. Výchovou k sebevýchově, sebeuvědomování, automanažerství. Egostruktura a sociální prostředí. Sebepoznání, včetně metakognitivity (autodiagnostiky v kognitivní oblasti psychiky a osobnosti) jako východisko k autoregulaci a sebevýchově.
2. Dějiny psychologie výchovy a vyučování.
Zakladatelé psychologie vyučování a výchovy ( Komenský, Herbart, Pestalozzi).
Současní zahraniční a tuzemští odborníci, kteří významně přispěli k rozvoji psychologie vyučování a výchovy.
Ze zahraničních vědců to jsou J. S. Bruner, R. Feuerstein, R. Zazzo, Knut Illeris, L. Festinger, L. Kanner, H. R. Lückert, T.A. Harris, E. Berne, E.O. Wilson, K. Lorenz, Ph. Zimbardo, Christina Maslachová a J. L. Holland.
Z tuzemských vědců to jsou F. Krejčí, O. Chlup, M. Rostohar, V. Chmelař, V. Příhoda, J. Koluchová, F. Kahuda, M. Sovák, B. J . Popelář, M. Klímová, Z. Helus, M. Vágnerová, P. Říčan, Jiří Mareš, J. Čáp, Jan Průcha.
3. Teoretické koncepce (paradigmata), směry a školy.
Teoretické koncepce, paradigmata, směry a školy: experimentální psychologie, přírodovědně orientovaná psychologie, behaviorismus, neobehaviorismus, kognitivní behaviorismus, gestaltismus, psychoanalýza, neopsychoanalýza, individuální psychologie, analytická psychologie, humanistická psychologie, kognitivní psychologie.
4. Psychologie v~pedagogické praxi.
Diagnostika a intervence týkající se psychiky a osobnosti žáků a studentů: konstituce, výrazu, motoriky, laterality, schopností a dovedností, inteligence, kognitivních stylů, stylů učení, tvořivosti, temperamentu, charakteru, vhodnosti
studijní a profesní orientace, osobnosti vcelku a její normality, resp. patologie.
Zásady zkoušení, hodnocení a klasifikování žáků z hlediska psychologie vyučování a výchovy. Slovní hodnocení. Hodnocení a klasifikace chování. Průběžné hodnocení a jeho archivace.
5. Sociální formativní vlivy působící na žáka.
Sociální formativní vliv rodiny, školy, vybraných sociálních skupin (zejména referenční a závadové), medií, společenských, právních a etických norem a kultury.
Základní funkce rodiny. Rodina a její vývojové etapy. Podmínky úspěšnosti rodiny.
6. Biologické formativní vlivy působící na žáka.
Biologická determinace chování a prožívání člověka (dědičnost, stav nervové soustavy, stav žláz s vnitřní sekrecí, vitalita, zdravotní kondice, nemoci, úrazy, výživa, věk, stav přírodního prostředí).
7. Vztahy mezi učitelem a žákem.
Učitel a žák jako základní činitelé výchovně vzdělávacího procesu. Úroveň kompatibility jednotlivých typů osobnosti učitelů s typy osobnosti žáků. Umění učitele jednat se žáky. Kladný a záporný vztah mezi učitelem a žáky.
Konformita současných žáků. Převažující sociální interakce mezi učitelem a žáky: kooperace, kompetice, transformace, konfliktní interakce, rivalita, burn-outová interakce.
8. Vztahy mezi spolužáky.
Základní typy vztahů mezi žáky. Typy dětí podle obliby. Druhy sociálních pozic žáka mezi spolužáky. Příčiny a podmínky sympatií mezi žáky. Konflikty ve vztazích mezi žáky a jejich řešení (agresivní, ústupné, adaptivní, kompromisní, nekonstruktivní, konstruktivní). Doporučované řešení konfliktů.
9. Patopsychologie edukace.
Závady a poruchy chování a osobnosti. Děti ohrožené závadami (dificilitami) a poruchami. Klinické rodiny. Parentogenie, pedagogenie, masmediagenie, egogenie. Disinhibice. Riziková mládež. Problémový žák a jeho typy. Symptomy jednotlivých závad a poruch.
Typy psychických poruch chování a poruch osobnosti se kterými může učitel přijít ve škole při edukaci žáků a studentů do kontaktu. Specifické poruchy osobnosti (paranoidní, schizoidní, emočně nestabilní, histrionská, anankastická, anxiozní , závislá), afektivní poruchy (manická epizoda, bipolární afektivní porucha, depresivní epizoda).
10. Odborné intervence v~psychologii vzdělávání a výchovy a psychologický výzkum edukace.
Intervence a jejich cíl. Vznik a vývoj pedagogicko-psychologického poradenství. Výchovné a kariérové poradenství. Poradenská péče ambulantní, dispenzární a stacionární. KEMSAK: kognitivizace, emocionalizace, motivace, socializace, axiologizace, kreativizace (M. Zelina). Prognózy intervenční péče.
Výzkum v psychologii vyučování a výchovy. Zásady výzkumného pracovníka. Postup při výzkumu. Druhy výzkumu (deskriptivní, relační, kauzální, omnibusový, panelový). Inovace z výzkumů. Výzkumy způsobilosti pro školní docházku. Spolupráce základních a středních škol s pracovníky vysokých škol.
Žádné komentáře:
Okomentovat