Úvaha: Stres u žáků

Každý z nás se stresem setkává denně a to i žáci na druhém stupni základní školy. Stresové a zátěžové situace u žáků nastávají například ve vztahu k učitelům, spolužákům nebo k úkolům a povinnostem. Školní stres zahrnuje plno věcí, mohou to být například špatné známky nebo strach ze šikany, o které se v poslední době hodně mluví. Avšak původcem stresu u žáků mohou být i samotní rodiče. A to hned ze dvou důvodů, buďto dítě fyzicky trestají nebo jej trestají psychicky, vyvíjejí na něj velké nároky, chtějí, aby se dobře učilo a mělo dobré známky. Toto všechno se v dítěti kupí a přerůstá to ve velký tlak. Řešením by podle mě měla být lepší komunikace mezi žákem, učitelem a rodiči. Měla by se změnit hlavně forma výuky. Systém je nastaven na pár důležitých písemek ročně a to je pro žáka stresující, učitel by měl hodnotit, to co žák ovládá a umí a ne to, co se naučí zpaměti na velkou písemku a druhý den už neví, co se učil. Já jako budoucí učitelka občanské výchovy a křesťanské výchovy vím, že v těchto předmětech žáci nebudou stresovaní, jelikož jdou velmi dobře zkoušet a to nenásilnou formou pomocí situačních modelů a převedení látky do života pro lepší fixaci učiva. Také tempo učiva si v těchto předmětech mohu lépe upravit k individuálním potřebám každého žáka, jelikož velké tempo a nároky vedou ke stresovým situacím taktéž.

Škola je pro každého z nás dlouhá a významná etapa v životě. Děti ve škole jsou vystaveny faktorům, které jsou pouze v tomto prostředí. Mezi nejtypičtější stresové situace ve škole patří například ústní zkoušení, písemné zkoušení, vysvědčení, výtvarná výchova, hudební výchova nebo tělesná výchova apod. V dnešní době je velmi často diskutované téma školní šikany, které neodmyslitelně patří mezi stresory ve školním prostředí.

Určitě si každý dovede vybavit, jaké to pro něj ve škole bylo. Někteří chodili do školy rádi, mají na školu pěkné vzpomínky, jiní mají školu a zážitky v ní spojené se stresem. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že do školy jsem chodila ráda, avšak i přesto byly ve škole předměty, ve kterých jsem zažívala stres. Teď zpětně vím, že to nebylo tím daným předmětem, ale učitelem a jeho přístupem k nám. Například moje učitelka německého jazyka ve druhé třídě, její hodiny byly pro celou naši třídu stresující, nikdo se do hodin netěšil a já do dnešních dní nemohu k německému jazyku najít cestu. Po této zkušenosti nechci, aby moji žáci byli na tolik „znechucení“ předmětem a prohlubováním znalostí.

Škola by měla být místo, kam se žáci chodí seznamovat s učivem, avšak pokud se ve škole cítí jakkoli ohroženi, přestávají přemýšlet a soustředit se na učení. Čím více se dítě cítí ve stresové situaci, špatně se soustředí a nedokáže si osvojit novou látku. Škola by podle mého názoru měla být místem, kde se žák naučí, co nejvíce a ne doma ve svém volném čase za pomoci rodičů.

Školní problémy žáků mohou mít mnoho příčin. Pokud dojde k poklesu výkonu u žáka, v mnohých případech se může jednat, buďto o strach se školy, nebo o stres, který je ve škole na dítě vyvíjen. Co se týče našeho školního systému, je nastaven dle mého názoru špatně. Orientuje se především na hodnocení výkonu a hodnocení znalostí podle známek. A zde je kámen úrazu, pro žáky a jejich rodiče jsou známky to nejdůležitější. Pokud má žák nízké sebevědomí má ze známek strach a to jej vede ke stresu a k poklesu výkonu a žák dělá zbytečné chyby. Ale chyba není jen na straně školy, v mnohých případech jsou žáci stresováni i ze strany rodičů, kteří na ně kladou příliš velké nároky. To na dítě působí tak, že žije v obavě z toho, že rodiče zklame nebo druhý postoj je ten, že dítě začne protestovat a uzavře se do sebe.

Z vlastní zkušenosti vím, že někteří žáci, mají před písemnou nebo ústní zkouškou takový strach a stres, že se u nich projevují bolesti žaludku, teplota, zvracení, pocení a jiné... U ostatních žáků se stres ze zkoušení projevuje naopak, jejich výkon neklesá ba naopak s vzrůstajícím stresem jejich výkon je kvalitnější a pomáhá jim k lepším výsledkům.

Škola je zdrojem bohužel také druhého problému a tím je šikana. Podle průzkumů, které byly provedeny, se šikana vyskytuje téměř na všech školách a šikanováno bylo za období školní docházky každé páté dítě. Šikana nemusí být pouze tělesného rázu, může jít například o pomlouvání, nadávání, posmívání, navádění ostatních žáků aby s některým spolužákem nekomunikovali… Následkem si každý, ať už to je agresor, oběť nebo přihlížející odnášejí po zbytek života. Proto by měl být učitel více vnímavý a snažit se získat si důvěru mezi žáky a měl by být první, který problém šikany, pokud se vyskytne u něj ve třídě řešit.

Co se týče spolupráce mezi učitelem a rodičem, myslím si, že každý rodič by měl spolupracovat s učitelem, jelikož tato spolupráce má na žáka dobrý vliv. Každý rodič zná své dítě, jak se chová v domácím prostředí, ale ve většině případů se dítě chová jinak v kolektivu spolužáků a ve škole. Proto by rodiče měli informovat učitele o chování svého dítěte, zda se hůře zapojuje do kolektivu, nebo trpí poruchou učení. Tím by rodiče učiteli pomohli jejich dítě pochopit a nastartovala by se tím i spolupráce mezi nimi.

Nejlepším řešením pro zvládání a odstranění stresu ve škole je projekt „Zdravá škola“, který se u nás začal objevovat v roce 1991. V současné době je u nás 92 základních škol, které vypracovaly vlastní program podpory zdraví na své škole. Jelikož si každá škola vytvořila svůj vlastní projekt, nelze konkrétně podobu školy popsat. Hlavním cílem pro všechny by mělo být stejné, že žáci navštěvující tuto školy se nacházejí ve fyzické, psychické a sociální pohodě. Zdravá škola se snaží o zdravou atmosféru, aby se dítě ve škole cítilo dobře. Tuto atmosféru především tvoří dobré prostředí, zdravé učení, které by mělo být klidné, motivující žáka, rozvoj komunikace, podpora žáků a hledání individuálního přístupu ke každému žáku. Podle mého názoru by toto prostředí a podmínky pro studium mělo být samozřejmé v každé škole.

Existuje pár rad a typů, jak předejít stresu ve škole. Jsou to například relaxační hry s dětmi, aby se ve škole necítily stresované a chodily do školy rády, existuje pár technik, které jim pomohou. Děti si rády hrají a hýbají se, dlouhé vyučování pro žáky bývá únavné, a proto je důležité, nechat je po určité době odpočinout a nejlepší prostředek je pro ně hra. Pomocí relaxační hry děti uvedeme do klidu, což jim pomůže k celkovému odpočinku, zlepšení zdravotního stavu a hlavně, co je pro nás nejdůležitější odbourá to u nich stres. S touto technikou by měli začít v útlém věku rodiče, aby své děti naučili relaxovat a odpočívat.

Jako budoucí učitelka bych relaxační hry zavedla buďto na začátek nebo nakonec hodiny, podle náročnosti probírané látky nebo podle toho jaký předmět žáci předtím měli. Relaxační hra trvá přibližně od 3 do 6 minut. Tento čas závisí na individuálních potřebách každého žáka. Je nutné poskytnout každému žáku čas, který potřebuje, aby se mohl uvolnit. Na druhou stranu je prokázané, že čím častěji se bude tato relaxační technika opakovat, tím se čas pro uvolnění bude zkracovat, jelikož účinky relaxace se zakotví do paměti. Z vlastní zkušenosti vím, že když jsem byla na praxi a tyto relaxační techniky jsem s žáky absolvovala, mělo to u nich velký ohlas a velmi se jim to líbilo.

Nejvíce se žákům líbily techniky, sevření a uvolnění. Je to velmi jednoduchá technika, kdy na několik minut sevřeme sval a poté sevření postupně uvolňujeme. Další technikou bylo kývání. Zde žáci napodobovali houpačku. Šlo o pravidelný pohyb uvolněné části těla, buďto ruky, nohy nebo hlavy pohybem dopředu a dozadu nebo vlevo a vpravo. Další zajímavou technikou je protažení a uvolnění. Žáci protahovali určitou část svého těla a snažili se ji natáhnout co nejdále. Nejoblíbenější technika, kterou žáci chtěli dělat nejčastěji, byla technika znehybnění. Spočívá v tom, že žáci zaujmou polohu, ve které nevykonávají žádný jiný pohyb.

Mohu říct z vlastní zkušenosti, že po použití některé z těchto technik, byli žáci uvolnění, lépe se soustředili a komunikovali. Žáci méně průbojní se nebáli říct svůj názor před třídou a učení v této třídě bylo velmi zábavné a celkově atmosféra byla vynikající.

Stres je v dnešním uspěchaném světě všude kolem nás, setkáváme se s ním všichni, ať chceme či nechceme. Přestože je stres jedním z nejzakořeněnějších problémů ve školách na celém světě, pozornosti a vůle k řešení je zoufale málo. Vytrvalé popírání tohoto jevu je možná ještě škodlivější, než stres samotný. Někteří jedinci jsou odolnější jiní ne. Odolnost vůči stresu, si myslím, vzniká již ve školním věku. Jestliže jsme ve škole stresováni buď kantory, nebo spolužáky, nikdo nám nepodá pomocnou ruku a sami se s touto situací neumíme vyrovnat. Hůře snášíme stresové situace v dospělosti. Naopak si myslím, že tam, kde pedagog a škola splnili svou funkci při stresových situacích, poskytli pomoc a řešení, tak žák je lépe připraven na vstup do života s pocitem, že na řešení stresové situace není sám.

Já, jako budoucí pedagog, bych v budoucnu chtěla, aby můj přístup a vztah k žákům byl otevřený natolik, že se žáci nebudou bát na mě obrátit se svými problémy. Společně můžeme stres nalézt a vypátrat jeho příčinu, abych mohla opět poskytnout podmínky pro zdravý vývoj žáka.

Plně chápu, že pedagog si musí ověřovat znalosti i vědomosti žáků testy a zkoušením. K žákům, kteří jsou náchylnější na stres, by měl přistupovat individuálně. Na druhou stranu pedagog by měl být pro žáky přirozenou autoritou, kterou by si měl získat svým přístupem a chováním. Neměl by žáka ponižovat a zesměšňovat. Vím, že dnešní generace dětí je složitější, proto si myslím, že budoucí pedagog by měl být připraven na problematiku stresu na školách, která je přehlížena a neklade se na ni velký důraz. Situace je podle mého názoru natolik závažná, že by stávající pedagogové měli absolvovat školení týkající se stresu, aby uměli reagovat, získali si důvěru žáků a pomohli jim řešit stresovou situaci.

Podle mého názoru by se problematika stresu měla na školách více rozvíjet, mělo by se na tento problém klást větší důraz a ne ho přehlížet nebo dokonce, jej způsobovat. Škola by nemusela na žáky působit tak stresově, kdybychom se aspoň z části vrátili již k tomu, co řekl J.A. Komenský, že škola má být hrou.

Jak už jsem psala v úvodu mé práce, se stresem se každý z nás setkává po celý svůj život. V malé míře může stres působit i pozitivně, člověk dosahuje lepších výsledků, to se týká i školy. V žádném případě by ale neměl překročit míru únosnosti, aby žáci chodili do školy vystresovaní, báli se pedagogů. Žáci by neměli chodit do školy s pocitem, že je čeká stres a že se bojí, to působí na jejich psychiku a může to na nich v pozdějším věku zanechat zdravotní problémy. Podle mého názoru tento problém vzniká z nedostatečného cítění se žákem a hledání individuálního přístupu, který chybí.