ÚVOD 5
TEORETICKÁ ČÁST 6
1. Stres 6
1.1. Stresory 6
1.2. Škola a stres 7
1.2.3. Škola obecně 7
1.3. Základní typy zátěžových situací 8
1.3.1. Zvládání zátěže 8
2. Adolescence 9
2.1. Charakteristika adolescence 9
2.2. Zátěžové situace u žáků 9
2.3. Charakteristika školní zátěžové situace 9
2.4. Vnímání a hodnocení zátěže žákem 10
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 10
ÚVOD
Se stresem se člověk v dnešním světě setkává každý den. V každém z nás se díky stresu hromadí napětí, které pokud se neuvolní, se nahromadí v organismu, a to může vést jak k psychickým, tak i k somatickým nemocem a poruchám. Stresové nebo zátěžové situace mohou u žáků nastat například ve vztahu k učitelům, spolužákům nebo k úkolům a povinnostem. Každý žák má své tempo, a proto ne každý může vyhovět školním požadavkům kantora a tudíž příliš velké nároky nebo tempo může být pro žáka stresové. Cílem mé práce je zaměřit se na typy stresových situací, které zažívají žáci na druhém stupni základní školy a jak se žáci s těmito stresovými situacemi vyrovnávají, jak je řeší, a zda je řeší sami nebo čekají na pomoc okolí.
Předložená práce obsahuje část teoretickou a praktickou. V teoretické části jsem vymezila základní pojmy týkající se dané problematiky, jejich definici, vznik a příčiny. V druhé polovině se zabývám pojmem adolescenta, jeho chováním, problémy a úkoly, se kterými se musí potýkat, a které mohou pro něj představovat vznik stresu.
V praktické části prezentuji výzkum, který jsem provedla na základní škole Vejrostova v Brně ve spolupráci s vyučující občanské výchovy paní Mgr. Marcelou Dokoupilovou. Vybrala jsem si studenty šestého až devátého ročníku. Studenti vyplnili dotazník, který byl zaměřen na zjištění stresových situací ve školním prostředí. Cílem dotazníku bylo zjistit, které aktivity studenty stresují, do jaké míry, či je vůbec nestresují. Za pomocí grafových znázornění na jednotlivé otázky dotazníku následně vyhodnotím výsledky.
TEORETICKÁ ČÁST
1. Stres
Definice H. Selyeho, která se nejčastěji používá k objasnění pojmu stres zní: Stres je nespecifická (tj. nastávající po nejrůznějších zátěžích stereotypně) fyziologická reakce organismu na jakýkoliv nárok na organismus kladený (Schreiber, 1992, s.11). Modifikovaná definice podle Lazaruse zní: „Stres je nárok na jednotlivce, který přesahuje jeho schopnost se s nárokem vyrovnat.“ (Schreiber, 1992, s.11). Podle Ganonga „stres je takový vliv na člověka, který vede k prodloužené hormonální reakci kůry nadledvin.“ (Schreiber, 1992, s.11).
Stres je tedy nadměrné zatížení organismu, který reaguje na vnitřní nebo vnější zátěž. Stres je vyvolávaný stresorem. Rozlišujeme tři druhy stresu (Umlauf, Valanská, 1991):
1) Stres negativní (vztahuje se ke strachu, agresivitě...)
2) Stres neutrální (vztahuje se k situaci, kdy postoje a chování mohou vyvolat nepříjemné pocity, ale na druhou stranu mohou působit i prospěšně)
3) Stres pozitivní (zdroj pozitivních změn)
1.1. Stresory
Tento termín je možné chápat jako negativně působící vliv na člověka. H. Seyle rozdělil stresory na fyzikální a emocionální. Mezi fyzikální stresory řadí: jedy, skoro jedy (alkohol, nikotin, kofein…) Mezi emocionální řadí: úzkostnost, zármutek, obavy, strach, nenávist, nevyspalost… (Křivohlavý, 1994, s.12)
Mezi nejčastější stresory žáka bych zařadila zkoušky. Zkoušením ve škole si prošel každý z nás, a zná moc dobře psychický stav, který je s ním spojený. Trému O. Kondáš považuje za jeden z psychických stavů, který je specifickým zážitkem strachu. Sám pak definuje trému jako“zvláštní psychický stav, charakterizovaný syndromem zvýšeného vzrušení, napětí strachu, který se váže na negativní očekávání subjektu ke kvalitě výkonu v osobně významných a výkonově náročných situacích.“ (Řehulka, 1988, s.44)
1.2. Škola a stres
Každý z nás si dokáže vybavit, jaké to pro něj ve škole bylo. Někteří z nás chodili do školy rádi, někteří mají zážitky ze školy spojené se stresem. Podle Dr. Davida Lewise, který ve své knize Pomáháme úzkostlivému dítěti píše, že největšímu stresu je dítě vystaveno ve čtyřech obdobích svého života: (U.Markhamová, 1996, s.72)
1) V první třídě, kdy dítě si zvyká na nový režim.
2) V pubertě, kdy se dítě vyrovnává s novými pocity a odezvami.
3) V deváté třídě, kdy se připravuje na přijímací zkoušky na střední školu.
4) V prvním ročníku střední školy, kdy si hledá nové kamarády.
Další příznaky stresu u dětí jsou:
1) Velká očekávání ze strany rodičů, učitelů nebo dítěte samotného.
2) Šikana od jiného dítěte nebo přímo od učitele.
3) Učební potíže.
4) Nadprůměrné schopnosti, které mohou vést až k izolování od spolužáků.
1.2.3. Škola obecně
V pedagogickém slovníku od J. Průchy, E. Walterové a J. Mareše z roku 2003 je pojem škola definován jako: “Společenská instituce, jejíž tradiční funkcí je poskytovat vzdělání žákům příslušných věkových skupin v organizovaných formách podle určitých vzdělávacích programů. Pojetí a funkce školy se mění se změnami společenských potřeb. Stala se místem socializace žáků, podporujícím jejich osobnostní a sociální rozvoj a připravujícím je na život osobní, pracovní a občanský. Postupně ztratila monopol na vzdělání, stále více se otevírá životní realitě a sbližuje se s neformálním vzděláváním a informálním vzděláváním. “ (J. Průcha, E. Walterová a J. Mareš, 2003 )
Podle této definice je škola institucí, kde adolescenti tráví většinu svého času. Zde ať chceme či nechceme, škola formuje jejich morální charakterové vlastnosti a vytváří jejich osobnost. Avšak velmi důležité je, v jakém školním a třídním klimatu se adolescent nachází.
Školní klima ovlivňuje značnou měrou psychiku žáků a v pedagogickém slovníku jej definují jako: “Sociálně-psychologická proměnná, která vyjadřuje kvalitu interpersonálních vztahů a sociálních procesů, jež fungují v dané škole, tak jak ji vnímají, prožívají a hodnotí učitelé, žáci, příp. zaměstnanci školy.” ( J. Průcha, E. Walterová, J. Mareš, 2003). Ovlivňující vývoj na žáka má i klima třídy, které je definováno jako: “Sociálně-psychologická proměnná, představující dlouhodobější sociálně emocionální naladění, zobecněné postoje a vztahy, emocionální odpovědi žáků dané třídy na události ve třídě (včetně pedagogického působení učitelů). Rozlišuje se klima aktuální a preferované, které si žáci přejí.” ( J. Průcha, E. Walterová, J. Mareš, 2003 ).
Pokud ovšem klima školy i klima třídy není pro žáka přijatelné, necítí se ve škole a v kolektivu svých vrstevníků dobře, má to za následek šikana, stres, zhoršení prospěchu a následek po zbytek života.
1.3. Základní typy zátěžových situací
Na člověka klade moderní doba dva požadavky, a to udělat toho co nejvíce a rychle. S tímto problémem se pojí pojmy stres a zátěž, které neodmyslitelně patří do našeho života. Snaha tudíž zvládnout více věcí najednou, utváří v člověku pocit a nutí ho pracovat rychleji a rychleji (Melgosa, 2004).
1.3.1. Zvládání zátěže
Pro vyrovnávání se s nároky, které přesahují náši běžnou zátěž, a které vyžadují větší úsilí pro zvládnutí stresorů se užívá pojmu coping. Pojem coping S. Folkman charakterizuje jako “behaviorální, kognitivní nebo sociální odpovědi související s úsilím osoby eliminovat, zvládat nebo tolerovat vnitřní tlaky a tenze pocházející z interakce osobnosti a prostředí“ (Paulík, 2009, s.29).
2. Adolescence
Adolescence je složitá etapa v životě každého člověka. Je to určitý životní styl, některé charakteristiky adolescentů jsou velmi žádané u jiných věkových skupin. Někteří dospělí se nechtějí některých ̦ ̦výhod“ vzdát. K těmto výhodám patří svoboda, možnost volby a oproštění se od stereotypů všedního dne. V období adolescence prožívá většina lidí mnoho pocitů a zkušeností ̦ ̦poprvé“ a proto tyto zážitky nás ovlivňují na celý život (Macek, 1999, 184-185s.).
2.1. Charakteristika adolescence
Termín adolescence je odvozen od latinského slovesa adolescence, které znamená v překladu dorůstat, dospívat. V evropské psychologii se adolescence odděluje od pubescence. Pubescence se ohraničuje intervalem mezi 11 až 15 rokem. Adolescence je datována od 15 do 20 až 22 roku. (Macek, 1999). Toto období se dělí na tři fáze:
1) časnou adolescenci: věk 10 (11)-13 let, převažují pubertální změny.
2) střední adolescenci: věk 14-16 let, je to období hledání osobní identity.
3) pozdní adolescenci: věk 17-20 (22) let, fáze směřující k dospělosti.
2.2. Zátěžové situace u žáků
Mareš v knize Psychologie pro učitele kap.18, str. 527-562.
Se školní docházkou přichází žák do styku se zátěžovými situacemi. Zdrojem těchto situací mohou být například učitelé, rodiče, spolužáci, požadované tempo, kvalita práce atd. Ne každé dítě je schopné dostát požadavkům, které jsou na něj kladené ve škole. Zátěž na dítě vzrůstá pokud pochází z etnika, které se odlišuje od majority, nebo pokud je zdravotně znevýhodněné, nebo pokud je žák talentovaný a tempo ve škole je pro něj pomalé a nudí se. Dalšími situacemi mohou být vztahy mezi spolužáky, vztah k učitelům a jejich požadavkům na předmět, který vyučují.
2.3. Charakteristika školní zátěžové situace (Mareš, Čáp, 2001, s.530).
• primárně se týká žáka jako jednotlivce nebo skupiny žáků,
• vyskytuje se ve škole nebo se školou těsně souvisí,
• má různorodé zdroje (vnější/vnitřní, žákem ovlivnitelné/neovlivnitelné,
stabilní/nestabilní apod.),
• působí na žáka dlouhodobě nebo krátkodobě, spojitě nebo přerušovaně,
• je aktuální (funguje reálně), či jen potencionálně (funguje jako hrozba),
• mívá trojí podobu: obvyklých požadavků, nároků nebo závažnější výzvy, anebo
dokonce ohrožení bio-psycho-sociální sféry žáka,
• bývá provázena nepříjemnými nebo negativními psychickými stavy žáka,
• mívá dvojí účinek: buď se její působení postupně kumuluje, až dosáhne kritické
hranice, anebo představuje momentální nápor na žáka,
• dá se hodnotit objektivně, ale mnohem důležitější je, jak ji vnímá, prožívá a hodnotí
konkrétní jedinec.
Školní zátěžové situace může u žáků vyvolat psychosociální stres. Jedná se podle Kaplana (1996) o „jev vyvolaný působením psychologického distresu, který je časově nejbližší. Odráží jedincovu neschopnost včas předejít nebo alespoň minimalizovat procesy typu vnímání, zapamatování nebo představování si výskytu znevýhodňujících okolností, které reálně (nebo jen v jedincově fantazii) významným způsobem narůstají nebo vzdalují jedince žádoucím stavům či stavům jedincem ceněným.“ (Mareš, Čáp, 2001, s. 531).
2.4. Vnímání a hodnocení zátěže žákem
Je velmi důležité jakým stylem si žák ohodnotí zátěžovou situaci. Jeho hodnocení se může mnohdy lišit od názoru okolí. Hodnocení zátěžové situace závisí na věku a zkušenostech se stresorem (Mareš, Čáp, 2001).
Rozlišujeme dva typy hodnocení zvládání zátěže:
1) primární hodnocení: jedná se o hodnocení stresoru a celé stresové situace. Jedinec posuzuje míru závažnosti.
2) Sekundární hodnocení: jedná se o jedincovo posouzení vlastních možností, vyrovnání se se zátěží.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1) ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 527-564.
2) SCHREIBER, V. Lidský stres. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 111s.
3) UMLAUF, K., VALANSKÁ, Z. (Ne)přítel stres. České Budějovice: DT ČSTV, 1991.
4) KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2003.
5) MARKHAMOVÁ, Ursula. Pomáháme dětem zvládat stres. Praha : Talpress spol. s.r.o., 1996.
6) PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří . Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003.
7) SELYE, Hans. Život a stres. Bratislava: Obzor, 1966.
8) PAULÍK, Karel. Moderátory a mediátory zátěžové odolnosti. Ostrava: Ostravská univerzita, 2009.
9) MACEK, Petr. Adolescence. Praha: Portál, 1999.
Žádné komentáře:
Okomentovat