Počátky ekonomického myšlení

1.    utopický socialismus - maloburžoasní socialismus - Karel Marx (radikální, SSSR, Čína)
2.    merkantilismus a fyziokraté - dali základ klasické ekonomii, která dala základ neoklasické ekonomii, z ní se vyvíjí keynesiánství (z něj pak neokeynesiánství a postkeynesiánství)

S tím, jak se vyvíjí společnost, je nutné se věnovat i věcem hospodářským. Vytváří se miniaturní státečky, které mají jednoho vládce, objevují se teokraté (církevní úředníci) a další zřízení. Stát vyžaduje určitou správu a určitá ekonomická pravidla.
Začátky ekonomického myšlení jsou spojeny s prvními otázkami, jak spravovat stát. Jsou 4 hlavní důvody pro počátky ekonomického myšlení:

1.    nastává dělba práce - nejdříve podle pohlaví, stáří, později podle dovedností
2.    lidé si přisvojují majetek - jestliže se někdo např. nad maličkým královstvím zmocnil moci, vznikají právní vztahy a je třeba užívat ekonomické termíny.
3.    první civilizace vytvářejí státy, je třeba zajistit správu těchto států a jejich financování prostřednictvím placení daní.

kvalitativní posun v ekonomickém myšlení nastává s nástupem otrokářského státu (otrok dokáže vytvořit více, než spotřebitel, proto využití válečných zajatců).

Nejstarší starověké kultury (Sumerové, Babyloňané a Egypťané) vznikají v oblasti Egejského a Jónského moře a v oblasti malé Asie, tzv. úrodný půlměsíc v povodí řeky Eufratu a Tigridu až po Perský záliv.

Zákoník krále Chammurabiho, 18. století před Kristem - ve kterém jsou definovány právní vztahy v Babylonské říši. Pozdější obraz o hospodářských a sociálních poměrech ve vznikající řecké společnosti je podán v Homérových epických básních Iliada a Odyssea. V období 8. - 7. století se formují řecké státy a první ucelenou prací je báseň Práce a dni, která popisuje společenské poměry v rolnické bojótii.
Za významnou můžeme považovat Solónovu reformu (6. století př. Kr.), který nařídil propustit otroky z otroctví, pokud se stali otroky z důvodu neplacení dluhů a za státní prostředky vykoupit ty otroky, kteří byli již prodány do jiných států. Byl proti extrémnímu bohatství a extrémní chudobě.

Další významný představitel je Xenofón. Napsal spis Oikonomikos. Z něj vznikl název ekonomie. Jeho další spis je o důchodech. Považuje zemědělství za nejzdravější odvětví a zdůrazňuje význam statků nezbytných pro lidskou existenci. Uznával peníze jako prostředek směny.

Platón - představa utopického státu, kde lidé budou rozděleni do třech stavů (vládci, strážci a řemeslníci). Je to první utopie, takže někdy bývá v ekonomických učebnicích uváděn, jako první teoretik spotřebitelského komunismu, založeného na práci otroků. Zde se dostáváme do dvou hlavních pojetí: Platón vychází z názoru, že každý člověk je ušlechtilý, jeho žák Aristoteles - vychází z představy, že každý člověk je egoista, který netouží pracovat pro společnost, ale snaží se maximalizovat slasti a minimalizovat strasti v životě. Rozděluje předměty na statky užitečné, které nazývá ekonomikou (tzn. potraviny, oblečení, obydlí, nástroje atd.) a chrematistika neboli předměty, které nejsou nezbytné (různé zlato, šperky, luxusní předměty apod.), zdůrazňuje význam ekonomiky narozdíl od chrematistiky. Rozlišoval mezi hodnotou a směnnou hodnotou, přičemž hodnota je množství vynaložené práce a směnná hodnota užitek, která daná věc poskytuje. Definuje tím již podmínky směny.
Všichni řečtí myslitelé odsuzují půjčování peněz na úrok a Aristoteles píše, že peníze nemají bytí a proto za ně nelze požadovat úrok.

Rozvíjí se dělba práce, vnitřní a mezinárodní obchod, námořní doprava, rozvoj obchodu a základů bankovnictví. V oblasti Malé Asie byly peněžní vztahy o 1 000 roků dříve než Evropě. Funkci peněz měly rozdílné kovy (zlato, stříbro, elektron) a významnými bankéři a obchodníci starověku byli Féničané. Říše Řecká ustupuje z popředí evropského vývoje a další byla říše Římská (antický Řím), který proslul vysokou koncentrací zemědělství, vznikají latifundie, na kterých pracují velká množství otroků. Současně však dochází k hluboké diferenciaci římského obyvatelstva, do otroctví upadají původně svobodní občané. Proto nastávají v Římě sociální nepokoje. Ve své závěrečné fázi především v provinciích se otrokářské latifundie mění na tzn. kolonáty, kde pracují koloni, kteří si výsledky své práce mohou ponechat a vlastníkovi půdy odvádí buď pevný poplatek nebo část té sklizně.