Postkeynesiánství

Navazuje na učení Keynese. Odmítá otevírání keynesiánské ekonomie neoklasickým teoriím (aby se do ní zanášely neoklasické teorie). Postkeynesiánství tvrdí, že existuje problém efektivní poptávky definovaný Keynesem, ale zdůrazňuje problém nejistoty v čase. Postkeynesiánství se dělí na evropskou školu (Italsko-cambridgeská škola, jejímiž hlavními představiteli jsou J. Robinsonová, M. Kaldor a P. Sraffa). Vychází z toho, že neexistuje samočinný regulační mechanismus, který by obnovoval tržní rovnováhu, požaduje cílevědomé zásahy státu do ekonomiky, požaduje politiku plné zaměstnanosti na základě propojení rozpočtové peněžní a úvěrové politiky.
Požadují plnou zaměstnanost, ale sami tomu nevěří - nikdy se nepodařilo dosáhnout plné zaměstnanosti. Vycházejí z tzv. postkeynesiánského trojúhelníku, kde ve středu stojí investice, potom teorie rozdělování, cen a růstu na třech vrcholech.
Postkeynesiánství navazuje také na Ricarda. Vrací se také k Marxovi (řada marxistických myšlenek), mají ho prezentovaného Michalem Kaletskim (polský marxista). Do r. 1937 působil v nejrůznějších funkcích v Polsku (vědecký pracovník, učitel,...). Od r. 1938 ve Velké Británii, kde se stal ředitelem Institutu statistiky a ekonomiky na Oxfordské univerzitě. V r. 1946 - 1954 působí jako expert OSN v nejrůznějších funkcích a pak se vrací do Polska, kde od r. 1955 - 1967 je opět ekonomickým poradcem polské vlády. Po poznaňských událostech opět odchází z Polska.

Dalším představitelem, na kterého postkeynesiánci navazují je P. Raffa. Byl pozván osobně Keynesem. Je to představitel neoricardiánství (doplněné a obnovené teorie vycházející z Ricardova učení). Přičinil se o komplexní vydání Ricardových spisů. Napsal divné dílo: Výroba zboží pomocí zboží.

Praví postkeynesiánci:

Johan Robinsonová (1903 - 1983). Absolvovala Cambridge. Je současnicí Keynese. Nejdříve vyučovala Marshallovskou ekonomii. Proslavila se jeho kritikou. Napsala slavnou knihu Ekonomie nedokonalé konkurence (1933). Po smrti Keynese se přiklonila na stranu postkeynesiánců (je považována za jejich mluvčí ve sporu dvou Cambridgií). Zasadila se o dynamizaci Obecné teorie. Doplnila Obecnou teorii o teorii rozdělování a teorii růstu.

Nicolass Kaldor (1908 - 1986). Je britským ekonomem maďarského původu. Vystudoval a učil v Londýně. Pracoval pro OSN a od roku 1949 přednáší v Cambridgi. Dá se říci, že italsko - cambridgeská škola se zabývala především teorií růstu a rozdělování (dynamizací), kdežto američtí postkeynesiánci se zabývali teorií peněz, teorií rozdělování a teorií cen. Nestaví se tak tvrdě k syntéze s neoklasickou ekonomií. Americká škola je zaměřena především na mikroekonomii.
Mezi hlavní představitele americké školy patří Sidnay Weintraub (1914 - 1983) a Hyman Minski (1919 - 1997).
Postkeynesiánství prodělávalo svoje období krize, ale v současné době je považována za jednu z perspektivních teorií, která je schopna dalšího rozvoje.
V 70. letech nastává stagflace, krize keynesiánství a neokeynesiánstí - podnět k vytvoření nových škol: monetarismus (M. Friedman), ekonomie strany nabídky, škola veřejné volby, škola racionálních očekávání.