Dvacátá léta jsou z hlediska ekonomické teorie poměrně jednoduché a univerzální. Převládá neoklasická ekonomie. Jednotlivé školy se mezi sebou zásadně neliší. Mimo hlavní proud stojí marxistické ekonomické teorie a institucionalisté. Obě tyto školy nemají významnější vliv ve vyspělých zemích. Zatímco mikroekonomie v neoklasické ekonomii je podrobně rozpracována, je pociťováno nedostatečné rozpracování makroekonomických teorií. Celá situace se vyhrotila v roce 1929 při vypuknutí velké hospodářské krize, kdy se vyspělých zemích nebývale zvýšila nezaměstnanost např. Německo přes 6.000.000 nezaměstnaných, USA 12.000.000, Anglie 3.000.000, Československo přes milión. Ekonomové vycházeli z toho, že se situace zlepší úspornými vládními programy, ale ve skutečnosti docházelo k pravému opaku.
Sayův zákon trhu: co se nespotřebuje, to se uspoří a investice se realizují pomocí investic. Vycházeli z toho, že když se sníží spotřeba, zvýší se investice a naopak. Ve skutečnosti situace vypadala tak, že spotřeba a investice nestačily na celkovou agregátní poptávku, a postupně se celá situace naopak zhoršovala.
Řešení tohoto problému nabídl v roce 1936 J. M. Keynes ve své Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz. Keynes se narodil v Cambridgi, jeho otec byl vysokoškolský profesor, matka pracovala ve významných funkcích spojených s univerzitou (něco jako kvestor) a sám Keynes nejdříve vystudoval školu v Etonu a potom studoval na Cambridgeské univerzitě matematiku a filosofii. Po třech letech se přihlásil na studium ekonomie. Pracoval na ministerstvu pro Indii a v této době napsal první publikace, které se právě indií zabývaly. V roce 1915 - 1919 působil jako poradce na ministerstvu financí. Pohádal se s politickými představiteli delegace Versailské smouvy o výši reparací, které mělo německo platit a na protest odešel a napsal během krátké doby knihu Ekonomické důsledky míru. Reparace, jak je navrhovali by měly za důsledek rozpad ekonomiky v Německu a následně i ostatních zemí a pak nástup světové války.
Zabýval se otázkou peněz a napsal v r. 1923 Traktát o peněžní reformě, vysoce teoretická práce. Vrcholným dílem bylo pojednání o penězích, kde se objevují všechny hlavní teorie, které jsou v Obecné teorii. Ke knize byla velká diskuse a postupně se dopracovávala do konečné verze, kterou Obecná teorie je.
Zabýval se tzv. příjmově výdajovou metodou, kde shromažďoval informace o několika stech britských domácností z hlediska rodinných rozpočtů a dospěl k závěru, že čím mají lidé větší příjmy, tím více spoří, přičemž neexistuje vazba mezi úsporami a investicemi a v důsledku toho vznikají ekonomické problémy. Celkově to lze znázornit ve schématu:
Efektivní poptávka (což jest agregátní poptávka) rozhoduje o zaměstnanosti, zaměstnanost rozhoduje o národním důchodu. Národní důchod se rozpadá na spotřebu a spotřeba ovlivňuje přímo efektivní poptávku.
Investice a spotřeba ovlivňuje EP, kdežto mezi nimi není žádná vazba.
Efektivní poptávka
Efektivní poptávka = C + I + G (vládní výdaje)
Říká, že je potřeba neviditelnou ruku trhu doplnit viditelnou rukou státu.
Mezní efektivnost kapitálu
Efektivnost investic závisí na nákladech na investici, na příjmech a výdajích, které díky investici v jednotlivých letech vznikají. Závisí na n, což je doba životnosti investice (kolik let bude investice využívána). Také závisí na úrokové míře. Čím je jmenovatel (úroková míra) vyšší, tím více se ukrojí z efektivnosti investice.
Stát v období deprese musí prosadit nízké úrokové míry a to pomocí centrální banky, které zvýší efektivnost investic a tedy ovlivní rozhodování podnikatelů, zdali investici realizovat.
Snaží se o to, aby nebyly tak extrémní vzestupy a poklesy produkce. Aby sedlo nebylo příliš dlouhé. Tím chce řešit otázku hospodářské krize.
Investiční multiplikátor
je podle něho dán mezním sklonem k úsporám a tedy čím větší je spotřeba, tím menší jsou úspory. Ale tím paradoxně je větší efekt z jakékoliv investice, která bude realizována.
Byla uplatňována v 5O. - 70. letech a přispěla ke zlepšení úrovně makroekonomie.
Teorie úroku na bázi preference likvidity
Tvrdí, že úroveň úroku se nestanoví nabídkou a poptávkou po penězích. Lidé drží peníze proto, že preferují likviditu (dostupnost peněz). K tomu vedou 4 motivy:
1. důchodový motiv - abych vyšel z výplaty k výplatě, mám peníze v hotovosti
2. motiv podnikání - tzn. firma musí mít peníze, které musí držet, poněvadž musí překonávat období, kdy výdaje převyšují příjmy.
3. motiv opatrnostní (pojistný) - musí se pojistit proti nepředvídanými vyššími výdaji (něco se zdraží,...)
4. motiv spekulační - lidé především drží peníze, protože prý velmi rádi spekulují na burze a držení těchto peněz jim umožňuje výhodně spekulovat.
V r. 1940 (Druhá světová válka) napsal Jak zaplatit za válku. Na válce doplácí především pracovníci.
R. 1944 - Brettewoodská konference. Jak má být ekonomika uspořádána po druhé sv. válce, aby nevznikly chyby jako po první sv. válce. V její rámci byla delegace vedená Keynesem. Jeho myšlenky se zde nerealizovaly. Uraženě odjel, věnoval se pedagog. činnosti a posléze zemřel.
Bylo rozhodnuto, že bude zřízena mezinárodní dohoda o clech GATT. Vznikl MMF a světová banka. Tyto dvě organizace měly pomáhat obnovit válkou zničené státy. Vznikl také Brettonwoodský měnový systém, kde světovým platidlem se stal dolar (USD), hodnota zlata byla stanovena 35 USD za jednu trojskou punci (31,5 g). Byl platný do roku 1971.
V roce 1942 se Keynes stal lordem, byl povýšen do šlechtického stavu a po jeho smrti, se jeho učení rozpadá na postkeynesiánství (především v Cambridgi, Británii) a neokeynesiánství (především v USA).
Žádné komentáře:
Okomentovat