Chicagská škola a monetarismus
Vítězství Keynese ve třicátých letech nazýváme keynesiánskou revolucí, vítězství monetarismu protikeynesiánskou kontrarevolucí. Monetarismus je historicky nejstarší škola nové konzervativní ekonomie. Jeho počátky jsou spojovány s dílem amerického ekonoma Miltona Friedmana a spadají do 50. let.
Friedmana nemůžeme považovat dogmaticky za monetaristu. Friedman začíná jako keynesiánec (habilitační práce na tuto ekonomiku). Později začíná formovat svůj názor, že keynesiánství není právě to nejlepší řešení ekonomických problémů.
Chicagskou školu bychom mohli ztotožnit s Friedmanem, ale je mnohem širší. Pojem chicagská škola se vztahuje k Chicagské univerzitě od roku 1930 do současnosti. Patří k ní profesoři a absolventi Chicagské univerzity, kteří zastávají společné názory na fungování ekonomiky. Je to víra ve svobodné trhy, samoregulační schopnosti trhu a jejich schopnost efektivně alokovat (rozmisťovat) zdroje a rozdělovat důchody. Snaží se minimalizovat zásahy státu do ekonomiky.
Jedná se tedy o revoluci a kontrarevoluci - neoklasická ekonomie budovala teorie zasahování státu do ekonomiky.
Původně na katedře ekonomiky v Chicagu převládala názorová diferenciace, jak v teoretických otázkách, tak v otázkách praktických doporučení pro hospodářskou politiku. Za zakladatele chicagské školy jsou považováni: Frank Knight a Jacob Viner. Oba se zabývali dějinami ekonomického myšlení, Viner se zaměřil na aplikované teorie mezinárodního obchodu a monetární teorie. Knight se zaměřil na pojmový základ neoklasické cenové teorie, přispěl k rozvoji morálních principů v ekonomii, zabýval se otázkami rizika, nejistoty a zisku, což je současně název jeho nejvýznamnější práce z roku 1921 (ve svých 26 letech). Jmenuje se Riziko, nejistota a zisk. Byl ovlivněn rakouskou školou. Převzal rakouské pojetí nákladů obětované příležitosti a zdůvodňoval zisk jako odměnu za riziko. Byl značně neústupný a své teorie neměl obvykle doloženy experimentálními údaji.
Riziko a nejistota - při ekonomických jevem máme riziko, které můžeme odhadnout na základě pravděpodobnosti, nejistotu však odhadnou nelze (tyto jevy nelze kvantifikovat). Podnikatel přijímá riziko, jestliže podstupuje právě tuto nejistotu.
Dokázal kolem sebe shromáždit významné ekonomy jako byl Milton Friedman. V roce 1938 překvapivě převzal katedru Oscar Lange, což byl polský, marxisticky orientovaný ekonom, jeden ze zakladatelů ekonometrie a stoupenec keynesiánské ekonomie. Přispěl k rozvoji ekonomie blahobytu, uplatnění užitkových funkcí, byl zastáncem reálnosti plánované ekonomiky. Předpokládat, že lze ceny určit vně tržního systému, napsal knihu Politická ekonomie, což je syntéza marxistické ekonomie. Po druhé sv. válce odchází do Polska a působí ve vládních úřadech a OSN. Opouští univerzitu, vedením katedry je pověřen M. Friedman a dochází ke střetům (odborné střety) mezi spolupracovníky Langeho a bývalou Knightovou skupinou vedenou Friedmanem. Vítězí Friedmanovo pojetí a vedoucími představiteli chicagské školy se stávají Friedman a Stigler. Chicagská škola má mnohem širší záběr, např. Friedman se zabývá teorií lidského kapitálu, výzkumem významů a efektů vzdělání. Další ekonomové se zabývají ekonomickou analýzou právních institucí (pronikání práva a ekonomie).
Další významný ekonom G. Backer se zabývá ekonomickou analýzou rasové diskriminace, chováním v rodině (rozhodování o svatbě a o rozvodu), otázkami zločinnosti a trestu - takže dochází k jakémusi průniku ekonomického, sociologického a psychologického zkoumání.
Milton Friedman
Začal studovat na pojišťovacího makléře, později přešel na studium ekonomie. Stává se žákem Knighta. Věnoval se statistice, formuje se jeho přátelství s Stiglerem a Weisen. Pracoval pro ministerstvo financí, po válce absolvoval stáž v Paříži, kde se zabýval studiem Schumanova plánu (Evropské společenství uhlí a oceli) a prohloubil své znalosti v problematice měnových kurzů. Zabýval se metodologií ekonomie, rozhodující jsou jeho práce kde se zabývá kvantitativní teorií peněz, podrobuje kritice phillipsovu křivku. 1963 - klíčová práce, kterou napsal spolu s M. Schwartzovou: Monetární historie USA. 1867 - 1960: na hodnověrných statistický údajích prokázal, že hospodářským krizím vždy předcházejí chyby centrální banky.
Kapitalismus a svoboda (1962). Svoboda volby (1980), kterou napsal se svou manželkou Rose Friedmanovou.
Jeho přínos spočívá především ve vypracování metodologie positivismu v ekonomii. Analýza spotřební funkce a hypotéza permanentního důchodu: zde podrobil Keynesův předpoklad, že úspory se zvyšují v závislosti na příjmu a vytvořil tuto hypotézu: každý člověk (rodina) si vytvoří představu o příjmech, které bude dosahovat a těmto předpokladům podřídí svoji spotřebu.
Nová kvantitativní teorie peněz: keynesiánci kvantitativní teorie peněz popřeli.
M x V = P x Q
Zdůraznil problém peněz a kvazi peněz (tzn. různých bankovních peněz jako sporožiro, platební karty apod.). Banka již není schopna regulovat množství peněz v oběhu. Tvrdí, že vyšší nabídka peněz zvýší reálný produkt a zaměstnanost, přičemž změna cenové hladiny se dostaví s časovým odstupem podle něho 6 - 9 měsíců. Z toho potom vychází škola veřejné volby: politici podporováni ekonomickými poradci vymýšlí jak zvýšit růst produktu a zaměstnanosti před volbami (okamžitý pozitivní výsledek je pro voliče viditelný, negativní důsledky a dopady těchto změn se dostaví až po 6 - 9 měsících).
Kritika phillipsovy křivky: tvrdí, že v podstatě lze pomocí phillipsovy křivky měnit míru zaměstnanosti a inflace pouze krátkodobě a křivka má tendenci se vracet na míru nezaměstnanosti, která je dána přirozenou mírou.
Žádné komentáře:
Okomentovat