Přednáška č. 8 C. Menger (1830 - 1921), E. von Böhm - Bawerk (1850 - 1919), F. von Wieser (1851 - 1926)

MENGEROVY ŠKÁLY
Klesající naléhavost potřeb statků
Klesající intenzita potřeby statků v důsledku postupného uspokojování.

Druhý Gossenův zákon - zákon vyrovnávání mezních užitků:

nemá-li jedinec (spotřebitel) dostatek prostředků, aby plně uspokojil všechny své potřeby (to je téměř vždycky), rozděluje své peníze mezi různé statky tak, aby dosáhl stejného uspokojení z každé poslední částky vydané za jednotlivé statky.

Obecně neoklasičtí ekonomové vycházeli ze 2 představ:

1.    kardinalistické pojetí - např. u Mengera, vycházelo z toho, že každou potřebu (potěšení z potřeby) lze přesně kvantifikovat. Lze podle nich měřit potěšení z uspokojování potřeby. To je zřejmý nesmysl.
2.    ordinalistické pojetí - vychází z toho, že uspokojení z daného statku nemohu vyjádřit přesným číslem, ale pouze pořadím.

Významnější byli dva následníci a to Böhm - Bawerk a Wieser.

Bawerk vystudoval právnickou fakultu ve Vídni a přednášel na univerzitě v Insbrucku a ve Vídni. Byl politicky aktivní (zastával funkci ministra financí). Jeho nejvýznamnějšími pracemi jsou Základy teorie hodnoty cen statků (1886) a Pozitivní teorie kapitálu.

Pět pytlů obilí: 1. užije člověk k tomu, aby přežil, 2. aby se nasytil, 3. aby nakrmil drůbež a obohatil se tak, 4. aby vyrobil pálenku a byl veselejší, 5. aby nakrmil papouška a uspokojil estetický pocit ve svém životě.

Vytvořil teorii kapitálu a úroku. Úrok chápe jako odměnu za odloženou spotřebu (jakousi abstinenci). Člověk by nejraději všechny peníze utratil, proto je odměněn úrokem za to, že spotřebu odložil.
Byl v ostrém rozporu s Marxem. Marx tvrdí, že kapitál je nástrojem a úrok plodem vykořisťování. V podstatě celá rakouská škola se soustředila proti Marxovi. Nejvíce se v tom angažoval Bawerk.

Von Wieser se narodil ve Vídni a nejplodnější léta učil v Praze na KU. Od roku 1903 přebral katedru politické teorie po Mengerovi. Vykonával funkci ministra obchodu (1914 - 1918).

Na rakouskou školu navazuje škola neorakouská. Má tři představitele:

Josef Alois Chumpetr (1883 - 1950) vychází z rakouské školy, zastává nejrůznější profese, byl profesorem, ministrem financí. Proslavil se především teorií inovací. Má ji popsánu v práci Teorie ekonomického rozvoje (1912), kde definuje co je to inovace. Inovace jsou zdrojem pokroku v ekonomice. Tuto teorie rozvinul v práci Hospodářský cyklus (1939), inovace jsou příčinou hospodářského cyklu.
Velký vzestup v ekonomice nastane po objevení nějaké inovace (např. železnice, dálnice, rozvoj počítačů,...). Objevení inovace vede k tomu, že se podnikatelé soustředí na výrobu těchto statků, které jsou zdrojem příjmů. Nastává tak přílišný rozmach.
Všichni považují HC za velmi nepříznivou okolnost pro ekonomiku. Chumpetr vidí HC jako vyčišťující prvek. V období krize se ekonomika ozdraví od slabých podniků, to vede dalšímu k rozkvětu ekonomiky.
Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942), v tomto díle tvrdí (v rozporu se svými ostatními díly), že kapitalismus ztrácí pozitivní náboj z období, kdy vlastníci byli současně inovátory a přispívali k rozvoji ekonomiky. On tvrdí, že ve 20. a 30. letech došlo k jejich rozdělení. Podniky již neřídí vlastní, ale manageři. Tak ztrácí kapitalismus svůj význam a je odsouzen k zániku. Zatímco Marx tvrdí, že kapitalismus bude svržen násilnou cestou, Chumpetr tvrdí, že kapitalismus evolučně přejde v socialismus (až dozrají podmínky).

Ludvík von Mises (1881 - 1973). Studoval Mengera na Vídeňské univerzitě. Přednáší tamtéž, v Ženevě a pak na Chicagské univerzitě v USA. Je představitelem krajní formy individualismu a konzervatizmu. Založil krajně pravicovou školu: chicagský libertalianismus. Obhajoval principy neomezené volné soutěže (bojoval proti zásahům státu do ekonomiky) a již v roce 1921 provedl zdrcující kritiku sovětského přístupu k plánované ekonomice. Napsal Ekonomické kalkulace v socialistickém státě (1921). Kritizoval nejen socialismus, ale i keynesiánství.

Friedrich August von Háyek (1899 - 1992). Přednášel na univerzitách ve Vídni, Londýně, Chicagu, Freiburgu, Salzburgu. Nejvýznamnější jeho prací je Cesta do otroctví (1944), Teorie peněz a obchodního cyklu (1928), Kontrarevoluce ve vědě (1952), Osudová nadutost (1988).

Byl pro liberalismus obchodu. Byl proti zásahům státu do ekonomiky, kritika jakýchkoliv totalitních přístupů, keynesiánství.


Švýcarská škola
(Laussanská)

Leon Walras (1834 - 1910), Francouz
V. Pareto (1848 - 1923), Ital
Ani jeden z obou představitelů není Švýcar.