Standardní metodiky pro posuzování vhodnosti programového vybavení pro využití v běžné komerční firmě jsou založeny na poměrně důkladné analýze situace, potřeb a strategie firmy. Tyto informace se spojí s očekáváním v oblasti vývoje technologií a vývoje obchodních a jiných (např. výrobních) metod a vztahů v odvětví (což je většinou know-how poradenské firmy; význam konzultanta je dvojí - nesdílí zažitá schémata firmy a přináší tedy nezaujatý pohled na procesy, tzn. určitý předpoklad objektivity stanovení kritérií a jejich vyhodnocení, druhý kritický význam je doplnění potřebné kvalifikované kapacity - viz [1], str. 449). Z těchto podkladů vznikne tabulka klíčových požadavků na systém, která má většinou několik stovek položek. Z nich je (co nejmenší) část kritických, část významných a více než polovina běžných (nekritických). Převážná většina požadavků je ve smyslu funkčnosti standardních (tzn. vztahují se k funkčnosti, kterou disponuje většina programů), jenom malá část (20 %) požadavků bude specifických (v závislosti na branži, obchodním modelu atd.) a téměř žádné nebudou jedinečné.
Zde je důležité si uvědomit - a platí to pro malé i velké firmy - pokud je analýza provedena správně, neexistují jedinečné požadavky. Vždy je totiž nutno a je lepší přizpůsobit se možnostem systému než vyžadovat individuální řešení. Dobrý systém umožňuje všechny přirozené operace. Nesmí nic znemožnit. Dobrým příkladem je rádoby zefektivnění práce tím, že faktura některé části případu účtuje "automaticky". Potom se např. nedá řešit rozdělení způsobu úhrady na několik druhů (typicky -pozastávky stavebních firem). I z pohledu tvůrců programu je takovéto omezení chybou, kterou by měli řešit vyšší mírou zobecnění a příslušné automatizační mechanismy uplatnit jako nadstavbu. Každé násilně integrované řešení systém komplikuje a většinou deformuje i práci uživatelů. Pro řešení skutečně výjimečných požadavků je potřeba definovat jejich způsob napojení formou importu nebo podobně (např. pomocí XML). Většinou je totiž výhodnější najít řešení takovéhoto specifického požadavku interně pomocí standardního software a nesnažit se přesvědčit dodavatele, že by potřebnou funkčnost měl začlenit do systému. V takovém případě je ovšem kritickým požadavkem právě existence nějakého rozhraní, přes které je možné dodat do systému potřebná data.
Žádné komentáře:
Okomentovat