V platnost vstoupil 1.9.2004 a pokrývá 3 odlišné oblasti:
1. činnost poskytovatelů služeb informační společnosti tzv. providerů, která dosud není právem řešena,
2. nevyžádanou komunikaci (spam)
3. občansko-právní úpravu smluv uzavíraných na dálku (novelizuje) → úprava e-business
Ad1) Činnost poskytovatelů služeb informační společnosti
Hlavní problém spočíval v tom, že podle dosavadní, resp. předchozí právní úpravy bylo možné poskytovatele úspěšně žalovat dle principu solidární odpovědnost, a tedy vycházet z toho, že škodu nezpůsobil jen sám primární škůdce (např. tím, že někam umístil závadný obsah), ale také škůdce sekundární (poskytovatel, a to např. tím, že předmětný obsah nezkontroloval), a že tedy dle § 439 ObčZ za ni odpovídají všichni společně a nerozdílně. V tomto ohledu tedy bylo v minulosti možné úspěšně žalovat např. poskytovatele volného prostoru, a to tak, aby byl soudem poskytovatel shledán odpovědným v rozsahu § 420 ObčZ za nedbalostní porušení § 415 ObčZ, tedy např. i jen za to, že se nechoval tak, aby jinému nevznikla škoda. Jeho nedbalost pak mohla spočívat v tom, že o problematickém obsahu věděl a neověřil jeho právní závadnost, nebo jí ověřil a zjistil a závadný obsah neodstranil.
Prvním státem, který se rozhodl tuto problematiku řešit bylo Německo. O něco později byla přijata i směrnice o elektronickém obchodu (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech služeb informační společnosti). Od okamžiku její účinnosti již bylo jasné, že problematika zvláštní odpovědnosti poskytovatelů těchto služeb, resp. omezení jinak podstatně tvrdšího režimu, bude jistě předmětem jedné z dalších právních úprav i v České republice. Právě z tohoto vychází i předmětný zákon, který ve vztahu k obecně odpovědnosti poskytovatelů těchto služeb upravuje tři základní omezení, a to:
• Odpovědnost poskytovatele služby za obsah přenášených informací (§3) - poskytovatel takovéto služby (typicky přenos informací poskytnutých uživatelem) odpovídá za obsah přenášených informací pouze pokud takovýto přenos sám iniciuje (např. přenáší svá vlastní data), zvolí uživatele přenášené informace, případně pokud zvolí nebo změní obsah přenášené informace.
• Odpovědnost poskytovatele služby za obsah automaticky dočasně meziukládaných informací (§4) - obecně neodpovídá za obsah automaticky dočasně meziukládaných informací (tzv. caching). Odpovídat bude pouze v takovém případě, že:
• změní obsah informace,
• nevyhoví podmínkám přístupu k informaci,
• nedodržuje pravidla o aktualizaci informace, která jsou obecně uznávána a používána v příslušném odvětví,
• překročí povolené používání technologie obecně uznávané a používané v příslušném odvětví s cílem získat údaje o užívání informace, nebo
Toto ustanovení v zásadě pouze implementuje čl.13 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu, jehož smyslem (dle směrnice) je mimo jiné umožnit ochranu před nadměrným přetěžováním některých serverů.
• Odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných (§5) - vychází z principu neodpovědnosti těchto poskytovatelů, a to s tím, že se taxativně stanoví případy, kdy takovýto poskytovatel odpovídá.
Žádné komentáře:
Okomentovat