Jednou z nejvýznamnějších vlastností informace, kterou by měl mít manažer na paměti, je její validita. Jedná se o termín odvozený z angličtiny, která v sobě kloubí hned několik významů: „platnost“, „pravděpodobnost správnosti“, „účelnost“ a také „pádnost či přesvědčivost“.
Platnost informace vypovídá jako její soulad se skutečností, především z časového hlediska. Mnoho informací se s časem mění a „staré údaje“ nemusí být dostatečně aktuální a jejich použití může vést k zásadním chybám. Jako příklad můžeme uvést informace o kursu koruny k ostatním měnám: týden staré údaje mají obvykle pouze orientační charakter, ale v některých případech se mohou od platné hodnoty lišit zásadním způsobem. Proto budeme vždy usilovat mít informace aktuální, vynaložené úsilí ovšem odvisí od charakteru řešeného problému a často je neefektivní usilovat o absolutní aktuálnost.
Ovšem ani aktuální informace nemusí být dostatečně platná, pokud není zároveň správná. Pod tímto pojmem si ovšem můžeme představovat mnohé, obvykle pak pravdivost. Pravdivost se ovšem váže pouze na jistý typ informací, která se týkají jednoznačných tvrzení a faktů. V mnoha případech tomu tak není, např. o informaci, která obsahuje údaje o způsobu přidělování kolejí takovým způsobem uvažovat nelze. V takových případech bude pravdivost spojována spíše s otázkou, zda se nejedná o podvrh. Budeme se ptát po zdroji, ze kterého informace pochází, resp. po dalších indiciích, které její platnost verifikují (razítko, podpis...).
Účelnost informací již byla diskutována v souvislosti s informační potřebou. Zdůrazněme, že relevantní informace jsou vždy závislé na charakteru a pojetí problému a také na způsobech a okolnostech jeho řešení. Relevantní informace jsou ty, které jsou ty, které jsou podstatné pro řešení problému. Můžeme je označit za pádné, přesvědčivost o jejich významu ale nemusí být na první pohled zřejmá. Typickým příkladem je použití číselných informací, které působí velmi přesvědčivě, ale nemusí být významné, ale ani správné a právě jejich zdánlivá přesvědčivost může být často zavádějící. Vždy bychom se měli ptát po jejich původu, po způsobech, kterým byly získávány (vzpomeňme jenom na nesrovnatelné hodnoty národního důchodu, vyjadřované různými způsoby), neměli bychom se spokojit s jednotlivými údaji... Vezměme si pouze příklad procentního vyjádření: nárůst zisku 150 % je sice úctyhodný, ale skutečná (absolutní) může být zanedbatelná. Měli bychom usilovat o znalost jak relativních tak absolutních údajů, měli bychom vědět, že průměrné hodnoty mají omezující vypovídací schopnost, která by v mnoha případech měla být doplňována střední odchylkou, v jiných případech má větší vypovídací schopnost medián... Právě z tohoto hlediska má nezastupitelné místo ve vzdělání manažera matematika, statistika a další discipliny: nejde v nich ani tak o to se „naučit počítat“ (to snadno zvládnou počítače), ale porozumět co výsledná čísla znamenají.
Žádné komentáře:
Okomentovat