Třetím významným způsobem katagorizace rozhodnutí je rozdělení podle míry závislosti na jiných rozhodnutích. To může být měřeno na dvou úrovních: úroveň reprezentující vliv dřívějších a možných budoucích rozhodnutí a úroveň reprezentující míru vlivu jiných oblastí organizace.
První rovina zahrnuje minulá a budoucí rozhodnutí. Někdy dřívější rozhodnutí předurčují východiska vymezující podmínky, v nichž můžeme pracovat v přítomnosti.Někdy zase přispěly k pomale se rozvíjejícímu systému pojistek, které v důsledku vymezují, co je pokládáno za vhodné a proveditelné. Někdy může být míra předchozí podpory rozhodnutí taková, že jakákoli změna může způsobit komplikace. Například rozhodnutí kdy zastavit projekt, který nevykazuje úspěch, ale který spotřeboval velké množství zdrojů,může být velmi obtížné. Ačkoli by ,racionálně, rozhodnutí nemělo být ovlivněno tím, jaké výdaje mu předcházely, je reálné chování při rozhodování ovlivněno vývojem a druhem historie před rozhodnutím. Existuje mnoho příkladů "dobrých peněz vyhozených za špatné".
Vliv očekávaných budoucích rozhodnutí. Míra, kterou nás volba předurčuje k budoucímu kursu našich činností nebo zamezuje přijetí částečných směrů činností, může být právoplatně zahrnuta jako jeden z nejvýznamnějších dopadů rozhodnutí
Druhá úroveň se týká míry, do které je rozhodnutí izolováno organizačně. Některá rozhodnutí jsou ve svém dopadu relativně omezena na zbytek organizace, zatímco jiná mají důsledky i za jejími hranicemi.
Typy a prvky rozhodnutí
Každá ze tří dimenzí reprezentuje spíše spojitost než přímou dichotomii, a rozhodnutí může být v každém jejím místě. To teoreticky znamená, že existuje nekonečné množství typů rozhodnutí. Přesto, abychom ukázali způsob, jakým se prvky rozhodnutí liší podle typu rozhodnutí, můžeme provést generalizaci, která úkol velice zjednodušuje:
• strategická rozhodnutí mají tendenci k nestrukturovanosti a závislosti
• operativní rozhodnutí jsou spíše strukturovaná a nezávislá.
Žádné komentáře:
Okomentovat