Důraz na globální úroveň souvisí i s potřebou neautomatizovat pouze stávající stav tj. nekonzervovat stávající způsob řízení. V konkrétní rovině to znamená přenesení nebo nepřenesení algoritmizovatelných činností na prostředky výpočetní techniky. Tvorba informačního systému rozhodně nespočívá pouze v „naprogramování" nebo „přeprogramování" stávajícího řešení.
Projektování by mělo být úzce svázáno s úvahou o možné změně - efektivnějším způsobu řízení. Impulsy ke změnám mohou přicházet jak ze strany projektantů tak ze strany uživatelů iniciovaných postupem projekce. Toto je další z argumentů ve prospěch globální koncepce informačních zdrojů - na globální úrovní se projektant pohybuje převážně na vyšší úrovni řízení a dochází tedy k výše uvedené interakci jako základu budoucích změn. Globální úroveň projektování již svojí povahou umožňuje odstínit vrcholové manažery od implementačních problémů, které je nezajímají a ani zajímat nemají a které by je odváděly od řešení podstatných problémů a koncepčních úvah.
Chápání dat jako důležitých informačních zdrojů a preference globálního přístupu k projektování umožňuje i realizaci technologie prototypů a tím volit strategii postupného posunu vpřed s možností cyklických návratů při nutnosti revidovat navržené řešení. Tento postup umožňuje ověřit si v praxi, byť jen na malém výseku reality a na relativně nedokonalém řešení chování uživatele, koncepci dané části řešení a využít těchto zkušeností při dalším postupu resp. iniciovat případné korekce. Kromě jiného přináší i možnost postupného náběhu vědomí informační potřeby, postupné adaptace na nový způsob práce, ale i prohloubení informovanosti projektanta o požadavcích uživatele, které někdy nelze ani při detailní analýze odhalit.
Uživatel, zapojený do projekčních prací, si uvědomuje přítomnost a důležitost informačních zdrojů, což samo o sobě racionalizuje jeho chování ve vztahu k informačnímu systému.
Žádné komentáře:
Okomentovat