Podstatou zdrojove'ho přístupu k projektování informačních systémů je chápání dat jako potenciálních zdrojů (na stejné úrovni jako člověk, energie atd.), které umožňují zabezpečit uspokojování informačních potřeb manažerů i běžných pracovníků včetně potřebných vazeb. Vychází se přitom z modelování dat jako funkce reality tzn. primárně z předmětu zpracování (viz dále tzv. předmětné báze dat), který určuje jaká data, o čem, a až sekundárně z nároků na zpracování dat.
Data jsou relativně stabilnější než požadavky na informace z dat odvoditelné. Typy prvků, které jsou objektem řízení se dramaticky nemění, pokud se nemění cílový stav nebo chování objektu. Lze říci, že hodnoty datových prvků se mění, ale typy prvků a jejich vlastnosti se nemění. Vhodně navržený model reality je tedy stabilnější než informační potřeby. Při tomto způsobu bude splněn i požadavek, aby z potencionálních zdrojů informací- dat bylo možné odvodit co nejširší varietu zpráv, hlášení atd. Projekční metody používané v klasických systémech - bez prvků distribuce, které byly primárně zaměřeny na analýzu informačních potřeb a způsobu transformace dat vedou k dlouhým časovým horizontům projekčního cyklu a především k systémům, které jsou-li plně realizovány, vykazují značnou nepružnost, malou flexibilitu vzhledem k měnícím se podmínkám.
V systémech s prvky distribuce je kladen důraz na vzájemnou komunikaci mezi jednotlivými prvky řízení - na zajištění jejich informačních vazeb. K tomu je bezpodmínečně nutné, aby jednotlivé prvky (tj. jediný uživatel a jeho osobní informační systém, skupina a její informační systém, a konečně i informační systém pokrývající celou firmu), byly účelně provázány a navenek působily jako integrovaný systém. Tato skutečnost vyžaduje zvýšený důraz na globální uvažování a řešení systému jako celku. Jedná se nejenom o strategické rozvrhování informačních zdrojů -prvků datové základny (tj. tvorba globální koncepce informačních zdrojů) ale i o koncepci nákupu techniky, rozvoje systému atd. Proto je důležité prioritně věnovat zvýšenou pozornost globální úrovni projekce. Špatně navržený globální návrh již nelze zachránit sebelepší realizací na detailní úrovni. Navíc lze s trochou nadsázky prohlásit, že detailní realizace, při současné úrovni dostupných programových prostředků není již v současné době intelektuálně náročný problém - zde přechází těžiště spíše do rutinní oblasti a sestavení konečného řešení stavebnicovým způsobem z dostupných modulů.
Žádné komentáře:
Okomentovat