zahrnuje jednak průběžnou kontrolu a jednak kontrolu následnou či závěrečnou. Průběžnou kontrolu uskutečňuje ministerstvo financí, které prostřednictvím vlády také předkládá pravidelné zprávy parlamentu. Kontrole průběhu příjmové stránky státního rozpočtu se věnují orgány, které mají ve své působnosti výběr příjmů (např. finanční úřady). Na vrcholnou kontrolu průběhu i výsledků plnění státního rozpočtu se obvykle zaměřuje nezávislý kontrolní orgán státní správy, tzv. účetní dvory nebo kontrolní úřady. V ČR se jedná o Nejvyšší kontrolní úřad. Po skončení rozpočtového roku se ve vládě a následně v parlamentu projednává a schvaluje státní závěrečný účet.
Rozpočtový proces z časového hlediska zahrnuje dva až tři roky. Paralelně se jeden rozpočet připravuje, druhý se plní a třetí se vyhodnocuje. Obdobnými fázemi procházejí i ostatní rozpočty, které vytvářejí rozpočtovou soustavu. Roli ministerstva ovšem zastává příslušný finanční útvar dané instituce a funkci parlamentu příslušný typ zastupitelstva. Rozpočty mimorozpočtových fondů na centrální úrovni obvykle rovněž schvaluje parlament.
Veřejné příjmy a výdaje
Veřejné příjmy resp. příjmy veřejných rozpočtů představují zejména příjmy státního rozpočtu, rozpočtů územních samospráv a mimorozpočtových fondů (v širším pojetí též příjmy organizací veřejného sektoru). Dominantní postavení mají příjmy státního rozpočtu. Struktura veřejných příjmů je bohatá a různorodá. Mezi základní náleží daně (nejvydatnější skupina příjmů), platby sociálního a zdravotního pojištění, clo, poplatky, odvody, příspěvky, dávky, přirážky, výnosy ze státního majetku, majetku územních samospráv, majetku veřejnoprávních institucí, půjčky a úvěry (návratné příjmy), ostatní (pokuty, dary apod.).
Převážná část veřejných příjmů slouží k bezprostřednímu financování veřejných statků. Menší část se přesunuje prostřednictvím transferů mezi rozpočty jednotlivých stupňů soustavy veřejných rozpočtů. Rozpočtové příjmy lze třídit dle různé klasifikace. Zpravidla se člení na daňové a nedaňové, na nenávratné a návratné (např. bankovní úvěry, emise státních nebo komunálních obligací). Dále na běžné a kapitálové (kryjí kapitálové výdaje).
Rozpočtové příjmy mají svůj smysl jedině ve spojení s rozpočtovými výdaji. Uvedená spjatost příjmů a výdajů má charakter globální nebo ekvivalentní. V rozpočtové praxi převládá globální přístup, kdy všechny rozpočtové příjmy jsou společným bezrozdílným zdrojem na úhradu všech rozpočtových výdajů. V případě ekvivalentního přístupu existuje účelová vazba mezi některými skupinami příjmů a výdajů. Tento způsob souvztažnosti příjmů a výdajů se používá především u mimorozpočtových fondů.
Žádné komentáře:
Okomentovat